Obsah

Liduška Svobodová

Typ: rozhovor | ostatní
Liduška Svobodová 1Starousedlík - "neumím říkat ne"

Žijete v Policích v domě po rodičích, kde jste prožila i dětství. Není takové dědictví zatěžující?

Je i není. Dům má bohatou historii. Já jsem asi čtvrtá generace. Můj dědeček ale bydlel původně na jiném místě, byl tady fojtem. Maminka pocházela z Lázů. Otec/ narozen 1900/ byl o dvacet let starší než maminka. Byl myslivcem, hasičem, dokonce posléze profesionálním a tady v Policích hrál ochotnické divadlo. Byli jsme chudí „jak kostelní myši“, ale měla jsem s rodiči krásný kamarádský vztah, hlavně s maminkou. Tato chalupa se začala stavět v roce 1939. Otec sekl louky a prodával seno. Chalupu svými silami udržuji, i když bych si uměla představit rekonstrukci, která by svou podobou víc vyhovovala v současnosti mě. Stodola je z roku 1937 a stále drží v původním stavu. Stodola je základ. Když mě bylo šest roků zhrabala jsem sama celou velkou zahradu. Umím séct kosou, práce byla samozřejmostí, nediskutovalo se. Říká se, že“ kosa a ženská“ se nepůjčujou!/smích/ Každá kosa je jiná, každá ruka je jiná, musí se dobře nakut!

Nepocítila jste někdy touhu „utéct“ do světa?

Každý den mě napadne, že bych nejraději se vším sekla, ale jsem tu doma, vyjdu z domu a furt jsem doma. Nedokázala bych žít v paneláku. Vyjdete ven a „co“? Nic! Vyhovuje mě ten kopec a rozhled. A navíc všude je chleba o dvou kůrkách. Když jsem byla mladší líbilo se mě v Krkonoších, kam jsme občas jezdili.

Máte velkou zahradu a jste na ni sama, je to dřina, ale je to pro vás i radost, nebo ne?

Věčný boj s trávou, ale jinak respekt a láska k rostlinám. Povídám si se stromy. Mám starou jabloň, říkám jí neroď letos, odpočiň si, ale ona neposlechla, a zase je celá ověšená jabkama…respektuju sílu přírody. Stromy jsme sázeli na kopci i jako ochranu proti větru, nejstarší je kaštan, který sázel otec. Břízy, lípy, javory. Javory mám ráda. Vyrábějí se z nich přece hudební nástroje… V minulém režimu nebylo snadné žít vedle své zahrady a nesmět ji využívat a starat se o ni! Obecně si myslím, že by se lidé měli ke stromům chovat lépe! Je to živý organismus, kvete, plodí, ale nemůže chodit! A kdyby mohl mluvit?! To bychom se divili…Vadí mě, že se zastavují plochy půdy a kácejí stromy, kvůli obchodním zónám, podnikům a jiným nesmyslům…Mám ráda jarní květiny, sněženky, obdivuji sílu cibulí, které dokážou přežít zimu, připravit se a pak s neuvěřitelnou silou vyrazit. No, ale dovedu si představit i malou zahrádku/haha/!

A co byste dělala?!

Nevím, chodila bych prostorem po horách….

Kdybyste se mohla vrátit o pár let zpět ve svém životě, změnila byste něco?

Ano. Změnila bych studia a zaměstnání! Po dvanáctiletce jsem studovala ekonomii a dělala v obchodním oddělení, kancelář byla pro mě doslova vězením. Zajímala jsem se o bylinky, anatomii a fysioterapii, škoda, už to nelze vrátit.

Nikdy přece není pozdě začít?

Už na to asi nemám patřičnou fyzickou sílu, i když - nikdy neříkej nikdy.

Musíte být velmi silná osobnost, když dokážete žít v souladu sama se sebou?!

Jsem narozena ve znamení blíženců, takže jsme na to dvě…./smích/

Není vám někdy smutno?

Nemám na smutnění čas!

Změnila se dědina hodně?

Lidé se už tak navzájem neznají a nestýkají.

Máte nějakou silnou vzpomínku z mládí v Policích?

Když jsem našla jako malá holka při sečení srnečku, tak jsem ji pohladila! Nevěděla jsem, že se to nesmí. A tak už jsme ji museli adoptovat. Srnečka se jmenovala Čiplenka a když jsme ji pustili na svobodu, stejně se k nám vracela, a nakonec umřela ve stodole….

Co vás těší?

Ha, když mě v domě všecko funguje a nemusím shánět řemeslníky…

Splnilo se vám někdy nějaké přání?

Přání je prý otcem myšlenky. Plní se mě opak toho, co si přeju!

Vadí vám něco v naší obci, co by se dalo třeba změnit?

Možná by to chtělo víc lidí, kteří by se věnovali prostoru obce, tedy veřejné práce!

Co je pro vás v životě důležité?

Bezpečí, zdraví, normální život bez excesů.

Jak vzpomínáte na rodiče?

Možná mě měli naučit větší asertivitě a drzosti. Nenaučila jsem se říkat ne!? Mnohé v mém životě by bylo jiné.

Máte vůbec čas na něco jiného, než zahradu a práci kolem domu?

Ne/smích/. Ale jednou za čas se scházíme se spolužačkami z dvanáctiletky v Luhačovicích, to mě dělá radost.

Vaše příjmení vyjadřuje nejzákladnější potřebu člověka!?

Ano. Nezvykla bych si na jiné…

Vnímám, že máte smysl pro spravedlnost?!

Ano.


Vytvořeno: 28. 8. 2019
Poslední aktualizace: 28. 8. 2019 13:05
Autor: Karolína Holl