David Herman

Přiznám se, že mě nenapadá jediná chytrá otázka v tento čas s mnoha neznámými. Jak to vnímáš ty?

Ani nevím, kde začít. Předně samozřejmě patří velké poděkování všem lidem, kteří bojují v první linii. Od lékařů přes zdravotnický personál, policii, hasiče, vojáky, prodavače/ky, dobrovolníky, vládu a další. Všichni odvádějí skvělou práci. Hodně nad tím přemýšlím. Situace je špatná, ale nebojím se tvrdit, že v porovnání s jinými státy můžeme být rádi, jak na tom u nás v Česku jsme. Protože jsme na tom poměrně dobře. Možná to je tím, že nejsme tak velká země, možná tím, že jsme měli alespoň nějakou šanci trochu se připravit, ale velkou měrou se na tom podílí lidé, které jsem výše zmínil. A také opatření, která jsou daná a dle mého namístě. Pokud se budou dodržovat, myslím, že se z toho zanedlouho dostaneme. Je to hlavně na nás všech. Vláda všechno řeší operativně a snaží se korigovat situaci. Zdravotnictví jede na 100 % a ukazuje se, jak kvalitní zdravotnictví máme. Všichni lidé, kteří jsou potřeba abychom mohli normálně fungovat, mít co jíst a pít, se k tomu staví skvěle a zodpovědně. Když byl problém s dodávkou materiálu, lidé sedli za stroje a začali šít, jsou úžasní. Je jen potřeba, aby k tomu přistupovali zodpovědně všichni, dodržovali hygienu, nosili roušky nebo ochranu úst, jedli hodně vitamínů, popřípadě léčili symptomy, neshlukovali se s více lidmi. Věřím, že to společně zvládneme. Přesto, že je pohyb omezen, můžeme chodit na procházky, jít si zaběhat, zacvičit si doma, možná se i konečně věnovat rodině a sami sobě. Tady na vesnici je to o něco jednodušší. Jak to půjde dál, zatím nikdo neví. Situace je komplikovaná, ale pevně věřím, že se z toho svět oklepe a vše se zase brzy vrátí do normálu.

Vlastně jsi teprve nedávno zahájil studium na Karlově Univerzitě v Praze?!

Ano, studuju Fakultu tělesné výchovy a sportu. Mám za sebou první semestr a uvidíme jak to půjde dál.

Jaký obor a co bylo impulsem?

Obor Tělesná výchova a sport se zaměřením na vzdělávání, specializace trenérství ledního hokeje. Studium je prezenční, hlásil jsem se sice i na dálkové, ale to bylo jen pro jistotu kdybych se na denní nedostal. Mimo to, že celý život sportuju, tak hlavním impulsem byl asi chtíč se vzdělávat, plnit si sny, abych jednou mohl dělat to, co mě baví. Tak jsem se vydal na tuto cestu a zatím jsem spokojený.

A co tě tedy baví? Asi dobře bruslíš že? Chceš být rovnou trenérem….

Odmala jsem chtěl hrát hokej. Je zajímavé, že už od mladšího věku mě to táhlo k trénování, i když jsem ještě hrál, vždycky jsem chtěl být dřív nebo později trenérem. Nakonec jsem skončil a vydal se na studium, tak uvidíme, jak to dopadne. S tím bruslením se přiznám - docela mi to jde.

Rodiče tě v dětství vozili na tréninky?

My měli výhodu, že jsme jezdili tři kluci z Valmezu a jeden z Kelče, takže se rodiče střídali. Ale třeba na ranní tréninky nás vozili mí rodiče. Ale nebyli to jen rodiče, byli to i dědové, babičky, strýcové, tety. Ve čtvrté třídě jsme začali s klukama jezdit i autobusem, takže jsme všem alespoň trochu ulevili. Nicméně je až neskutečné, kolik času tomu všichni obětovali. Patří jim velký dík. Tohle je bohužel jeden z problémů spousty rodičů, kteří mají své děti v nějakých sportovních kroužcích a musí tohle řešit. Často to končí tak, že s tím děti už v útlém věku musí přestat. A sport ve kterém by mohly opravdu vynikat, je mine.

A co Praha?

Praha je úžasná. Krásné město, netušené možnosti, rychle si na ten život zvyknete. Ale přistupuji k tomu s respektem. I když jsem už ve větším městě žil, s Prahou se to nedá srovnávat. Takže jsem měl trochu obavy, jak se mi tam bude líbit. Nikdy jsem na velkoměsta moc nebyl a přece jen tam nejezdím na výlet, ale trávím tam teď podstatnou část života. Ale jakmile se rozběhla škola, poznal jsem nové lidi, rychle jsem se rozkoukal a zvykl si. Ale víte jak to je, domů na Moravu vždycky rád přijedu, je tu krásně.

Dokážeš si představit, žít v Praze natrvalo?

Popravdě vůbec nevím. Jsem kluk z vesnice, chtěl bych jednou žít v Policích, miluju to tady. Ale vzhledem k tomu, co chci dělat, vůbec netuším, kam mě to zavede. Takže zatím nad tím vůbec nepřemýšlím a uvidím co bude.

A přilétl virus a jsi zpátky doma…..

Ano, vzhledem k situaci jsem přijel zpátky a po dlouhé době trávím delší čas doma. Kdo ví, kdy se dostanu zpátky do Prahy, kdy nás zase pustí do školy. Ale beru to tak, jak to je. Mám šanci být víc s rodinou, i když trochu omezeně, ale aspoň něco.

Police jsou tvoje dětství - co momentálně děláš celé dny?

To jsou, mám na ty časy krásné vzpomínky. Zatím jsem jen doma, udělám si něco do školy, pomůžu doma nebo okolo domu, zajdu si zaběhat, zacvičím si. Ale myslím, že mě taťka od příštího týdne naverbuje do práce.

Napadla tě někdy možnost současné reality? Nikdo neví co bude dál, respektive možná to někdo ví, ale my nevíme kdo?! Nacházíme se všichni v bodu 0.

Když se nad tím zamyslím, asi nenapadlo. Samozřejmě, scénáře z filmů; asi se každý někdy zamyslel nad tím, co by se stalo, jak by to vypadalo kdyby ... Ale to jsou představy. Nad tím, že by mohla nastat taková situace jsem nikdy nepřemýšlel, nepřipouštěl si to. A když vidíme, jak na tom dneska všichni jsme, asi nejsem sám. I když, Bill Gates mluvil na konferenci v Americe o hrozbě viru už v roce 2015. Podcenilo se to, nicméně teď je nejdůležitější, aby se z toho svět dostal. Myslím, že až pak se budou řešit opatření do budoucna.

Bill Gates je zajímavý člověk. Bohužel v historii není neobvyklé, že nenasloucháme těm, kterým bychom naslouchat měli, a naopak posloucháme ty, coby udělali lépe, kdyby mlčeli…..

Naprosto souhlasím. Zakladatel Microsoftu, v dnešní době už spíše filantrop, dost ho sleduju, to, co dělá pro lidstvo. Ohromně sečtělý a chytrý člověk.

Ano, založil s manželkou jednu z největších světových nadací pro charitativní účely v širším spektru. A k současné situaci se vyjádřil, že je nutné zastavit na 6 až 10 týdnů celé Spojené státy….

Je to tak. Snaží se hlavně vymýtit nemoci v chudších částech světa. A to ve velkém. Očekávám, že jeho model bude všude. Myslím, že hranice budou možná uzavřené alespoň na rok…ale netroufám si odhad. Určitě to přinese všeobecné komplikace…

Tak raději střihnem téma na hřiště…co fotbal?

Vzhledem k tomu, že moc nejezdím domů, tak hrát už asi budu jenen občas, pokud vůbec. Podzim jsem ještě jakž takž odehrál, zimní přípravu jsem nestihl vůbec, ale vzhledem k situaci kdo ví, jak to se všema soutěžema bude. Nicméně co se týče fotbalu v Policích, málokde si vede vesnický fotbal tak jako tady. Je kolem něj mnoho lidí, kteří se o to starají už dlouho. Nedokážu si představit, kdo by se o to momentálně staral, kdyby nebylo jich. Minulý rok se postoupilo do lll. třídy a snad to takhle půjde i dál.

Máš nějakou vizi své osobní budoucnosti?

Já to mám tak, že neplánuju až moc dopředu, ale vím co chci, kam bych chtěl směřovat a postupně se snažím podniknout všechny kroky k tomu, abych toho dosáhl. Určitě bych chtěl dostudovat, věnovat se na plný úvazek trenérství, oženit se, postavit dům, mít děti, být šťastný.

Máš to krásně naplánováno. Rozvod rodičů tě zastihl v období dospívání, je to zkušenost do budoucna?

To se občas stává. Vlastně v dnešní době není rozvod nic neobvyklého. Bylo mi patnáct let, měl jsem pro to pochopení. Možná, že kdybych byl menší, bral bych to jinak. Jak taťka tak mamka jsou šťastní a za to jsem rád.

Manželka G.Harrisona z Beatles jednou řekla, že klíč k setrvání v manželství, je - prostě se nerozvést……

To ano, v určitém slova smyslu má pravdu. Jenže oba víme, že to nebývá tak jednoduché... Je v tom spousta věcí, lidi se mění, pocity se mění, někdy to prostě nefunguje. Možná to je i tím, že generace mých rodičů se brala mladá, brzy čekali dítě. Myslím, že každý vztah má něco.

Jsi po tátovi, nebo po mámě?

Řekl bych, že po obou. Většina lidí říká, že vzhledem jsem na mamku. Nicméně povahově mám od každého něco. Po mamce jsem výbušný, pedant na pořádek a uklízení, po taťkovi přemýšlivý. Těch věcí je určitě víc.

Máš o hodně mladší sestru, jaký máte vztah?

Ano, jsme od sebe o deset let - ale ani mi to tak nepřijde, i když já taky stárnu. Už je to velká, dvanáctiletá slečna. Poté co se rodiče rozvedli, jsem odešel na intr, v osmnácti odjel do zahraničí, teď jsem na vysoké v Praze. Takže jsem s Eliškou bohužel moc času nestrávil a určitě jsem nebyl ten nejlepší bratr. Ale vztah máme krásný. Sice se moc nevídáme, ale když můžu, tak se za ní a za mamkou stavím.

Ale tím, že se táta znovu oženil, jsi získal další sourozence, to je dobré ne?

To ano, čtyři bráchy! Máme celkově velkou rodinu a krásné vztahy, často se sjíždíme a vídáme.

Tvé celé jméno vytváří zajímavou, významovou kombinaci, napadlo tě to někdy??

Vlastně ne. Až teď na to koukám a vidím, že těch teorií je více. V hebrejštině to může znamenat "miláček" nebo "strýček", v ugaritštině zase "náčelník". Někdy se používá spojení "milovaný náčelník". Teď jste mě teda dostala, to jsem vůbec netušil!

No vidíš - a germánský význam je taky vojevůdce a válečník - jsi tedy zřejmě typickým potomkem, s odkazem na historický průlet všech možných vojsk přes naše území mnoha staletími/haha/.

Musím říct, že tohle mě fakt zaujalo, něco na tom možná vážně bude!

Naše vesnice - co bys vylepšil? Je něco jinak, než v dětství?

Tohle se mi těžko hodnotí, i když jsem tady vyrostl, tak od svých patnácti tady spíše nebývám, než bývám a když přijedu, užívám si to. Mám k vesnici speciální vztah, protože jsem na ni v určitém slova smyslu vázaný. Mám plno krásných vzpomínek a zažil jsem hodně krásných pocitů, které mám s Policema spojené a vytváří to ve mně emoce, které ani nedokážu popsat. A jestli je něco jinak, než v dětství? Vesnice se renovuje, zkrášluje, opravují se cesty, chodníky, nedávno vyhrála soutěž Obec přátelská rodině. Myslím že jsme na dobré cestě.

Jsi extrovert, nebo introvert? Máš hodně přátel?

Řekl bych že, mám v sobě obojí, ale určitě jsem víc extrovert, jsem rád ve společnosti, rád se bavím. Ale občas se uzavřu a chci mít svůj klid. Přátel mám myslím dost, nedám na ně dopustit.

Máš tu nějaké oblíbené místo?

Určitě, ale mám jich víc. Rád trávím čas kolem domu, procházkama po vesnici, na fotbalovém hřišti, občas zajdu s kamarády do hospody. Bohužel už tady tolik nebývám, tak si toho moc neužiju.

Jsi optimista?

Určitě. Ale spíš takový realistický optimista. Jsem přemýšlivý typ, takže se dívám na věci objektivně. Ale vždycky se to snažím brát optimisticky a vyjdu z toho s optimistickým závěrem.

Máš životní priority?

Mám. Rodina, zdraví, chtěl bych dokončit školu, dělat co mě baví a být šťastný.

To je krásný plán….co je podle tebe šťastný člověk?

Každý má svou definici štěstí. Ale podle mě člověk, který dělá to, co miluje a miluje to, co dělá, je obklopen lidmi, které má rád.

Tak ti držím palce…máš u táty stále svůj pokoj, s výhledem na hory i když je dům plný lidí? Děkuju. Ano, mám. I s výhledem, a že je to velký výhled…

A ,,neruší“ tě tvůj vrstevník soused, který hraje na klavír a také studuje v Praze?

V současné době jsou ty tóny linoucí se z jeho okna takové povzbudivé…. Vůbec. Když jsme ještě oba bývali v Policích víc, trávili jsme spolu s Vencou hodně času. A vzhledem k tomu, že cvičí několik hodin denně, zvuk klavíru jsem slyšel pořád. A souhlasím, i když nejsem žádný odborník, líbí se mi, jak hraje.

Posloucháš hudbu?

Poslouchám, často. Nemám vyhraněný styl, poslechnu si tak nějak všechno, podle nálady.

Slovo na závěr….

Na závěr, bych rád lidem v těchto nepříjemných chvílích popřál hlavně zdraví, optimismus, a aby se spolu doma nezbláznili… Také patří poděkování lidem v Policích, že k tomu přistupují tak zodpovědně