Žijete přítomností, nebo se často ohlížíte do minulosti?
Rozhodně žiju v přítomnosti! A ano, do minulosti se čas od času ohlédnu, abych si v čase TEĎ
s radostí uvědomila, že život je fajn, protože každá zkušenost – i špatná je DOBRÁ!
Manžela máte z Podhradní Lhoty, bydlíte v Kunovicích a hospodskou jste v Policích! Kde jste doma?
Ano, manžel ze Lhoty pochází, já asi 6 let strávila pracovně v Rajnochovicích Hostinec ve Dvoře, později Hotel Polom. Ale tam se doma necítím, i když je tam moc hezky.
Kde jste se narodila?
Narodila jsem se v Opavě. Bydleli jsme tam s rodiči na statku Střední Dvůr. Školku a první stupeň školy jsem prožila v Kobeřicích. Pak se naši rozhodli přestěhovat se zpátky do tatínkových rodných Kunovic a od páté třídy jsem doma v Kunovicích. Pár let to trvalo, ale zvykla jsem si a cítím se tady spokojeně. I když stěhování mě bolelo, ze Středního Dvora se mi nechtělo. V loňském roce jsem se tam byla po 40 letech podívat a kořeny jsou pořád tam!
Pustit se do vedení a obnovy hospody v Policích nebylo a není jednoduché. Obdivuji vás.
Co je v dnešní době jednoduché? Procházka růžovým sadem to není, ale učím se, učím se, učím se...
Děláte zajímavou a vkusnou výzdobu svatbám! To děláte sama?
Vždy se snažím vcítit do představy hostů – u svatební tabule je to převážně nevěsta, která ví přesně, co chce. No a když to všechno dáme dohromady, výsledek je docela slušný. Je to vždy v rámci možností, jak finančních, tak profesních, protože já zrovna neoplývám dekoračním talentem. Pořád se učím! A jsem za to ráda!
V Policích žije vaše dcera Karolína. Jaká hra osudu sem zavála Vás?
Já se do Polic dostala souhrou různých náhod. Na vypsané Výběrové řízení mě upozornila Andrejka Mikuláštíková. A já ji řekla, že ANI OMYLEM!!! No a už jsem tady 7 let! Spíš se dá říct, že díky hospůdce, se Karoli provdala do Polic.
A Vaše původní profese?
Vystudovala jsem čtyřletý maturitní obor ČÍŠNÍK – SERVÍRKA ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Maturovala jsem v roce 1987. Mám 9let praxe, jako mistrová odborného výcviku číšník - servírka, brigádně jsem si zkusila být prodavačkou, rok jsem strávila jako pokladní v České Spořitelně, no a teď jsem sedm let paní hospodská.
Máte sen o vlastní hospůdce dle Vašich představ?
Jé, sny jsou úžasná věc! Přála bych si hospůdku v novém kabátě, s kuchyňkou a krásnými záchody, kde i v zimě je teplo a nemusí si člověk skrz potřebu, obléct bundu!!!
Vydržíte dál nesnáze s perspektivou realizace nové hospody?!
To nezáleží jen na mě. V hospůdce jsem i díky úžasné podpoře manžela a celé mé rodiny. Po pravdě, manžel mi už mockrát řekl, že by to nedělal ani za milion – natož za to, co přinesu do rodinné kasy já! Taky záleží na návštěvnosti – loňské i letošní léto bylo plné úžasných hostů! No a v neposlední řadě musím vzpomenout i to, že nikdo nemládne – ani já, takže pokud zdraví dovolí . I když momentálně, je mi padesát a cítím se skvěle ve svém báječném těle! Co bude za rok, dva. Kdo ví?!
Máte ještě další děti kromě Karol?
Ano, máme ještě syna Vojtu, je mladší bratr své sestry Karolíny. Oba jsou úžasní a skvělí a já jsem vděčná, že si mě vybrali za svou maminku.
Karolína je perspektivní mladý člověk a skvělý projektový manažer. Máte z ní radost?
Jistě, že mám radost, i když vidím, že toho má hodně na starost. Tak nějak, co se vdala, mi chybí její přítomnost. Dříve, když studovala a byla mimo domov, psala mi každý den SMS, popravdě i to mi chybí, ale máme hezký vztah. Obě víme, že se na sebe můžeme spolehnout a radost si děláme vzájemně.
Baví Vás stále Vaše práce a co nejvíc?
Na tohle se mě ptá spousta známých, kteří již s číšničinou a prací ve veřejném stravování sekli.
Protože stává se u některých hostů, že s délkou pobytu v hospodě se škála čtyř základních povah člověka mění k nepoznání. První praxi jsem měla v roce 1983, to by jeden řekl, že za tu dobu, už ho nic nemůže překvapit. Ovšem opak je pravdou. I já někdy jen nevěřícně zírám. Občas mám pocit, že skončím ve svěrací kazajce. ;) Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem – a já už mám věk na to, abych žila i sama pro sebe, nejen pro vděk druhých. U mě zásadně neplatí ZÁKAZNÍK – NÁŠ PÁN. Než špatný zákazník, tak to raději žádný! No přesto všechno jsem divná. ANO, ZATÍM MĚ TO POŘÁD BAVÍ!
Hospoda nad točnou má už pod Vaším vedení dobré renomé. Těší Vás to?
Těší. Úplně se mi rozzáří srdíčko, když mi hosté poděkují a loučí se s tím, že určitě přijdou zase. Moje práce srdcem přináší ovoce….
Cítíte nějaký rozdíl mezi Policemi a Kunovicemi?
Po pravdě, nedokážu to přímo objektivně posoudit. Všude jsou lidé a všude jsou různé názory. Každý máme svůj úhel pohledu. Nevím, jaký rozpočet mají Kunovice a jaký mají Police. V Kunovicích se Xkrát opravovala kaple, stejně jako v Policích. Na to se peníze vždycky našly, jen v Kunovicích zastupitelé mysleli i na obecní hospodu. Kaple i hospoda je pro většinu důležitá, jak je možné, že v Policích se to tolik let neřešilo? A JAK JE MOŽNÉ, ŽE SE TO POŘÁD NEŘEŠÍ? V Kunovicích máme novou fasádu, vnitřní vybavení sálu, v hospodě je kuchyň s vybavením, všechno prošlo postupnou rekonstrukcí – a v Policích? Škoda mluvit! Za těch 7 let, co platím nájem se do obecní hospody jako takové, z iniciativy obecního zastupitelstva nic neinvestovalo. Jo opraví se to, co přestane sloužit, ale nic se jinak neděje!
Neláká Vás vlastní hospůdka třeba na břehu mořském?
S oblibou říkám, když jsou v létě tropická vedra, že to miluji, že jsem palmový typ – i když u moře jsem byla všehovšudy 3x. Zbožňuji naše pásmo střídajících se čtyř ročních období. Možná chvilku bych to vydržela, v teplíčku a mořském vzduchu si hovím. Časem by mě to stejně táhlo domů.
Věříte na vliv postavení hvězd při narození?
Narozeniny mám na Josefka, to znamená poslední den Ryba, další den už jsou Berani. Jsem
přesvědčena o tom, že se každý narodíme v tom svém správném zvěrokruhu a postavení hvězd.Věřím na Božský řád.
Historicky vzato, hospodský byl něco jako lazebník, terapeut a styčný bod vesnice. Je to stále tak?
Kdysi to tak bývalo …. Já začala pracovat v Policích v roce 2012, v době, kdy tam byly vytvořeny dva tábory. Tábor pro skládku odpadů a tábor proti skládce. Referendum lidi rozdělilo a podepsalo se to i na návštěvnosti hospůdky. Dnes se v rámci údajné demokracie absolutně netolerují názory toho druhého. A navíc – je doba mobilů, počítačů a slevových letáků. Dnes se vše řeší doma u velikááánské televize, s mobilem v ruce a lahváčem za pár korun. Ale mám radost, když se občas nečekaně sejdou u jednoho stolu z horního i dolního konce a dokáží si popovídat.
Jak relaxujete? Řekla jste, že čtením knih si vytváříte svůj vnitřní mír! To je krásné!
Já se ráda rýpu v zemi. Motyka, motyčka a taky hrábě a vidle jsou v létě mí parťáci. Kytičky, ovoce, zelenina, bylinky – od každého něco, je to pro mě báječný relax. Nikdo na mě nemluví, nikdo po mě nic nechce a já si čistím hlavu. Rozhodně nečtu detektivky! Někde jsem četla citát, že lidi čtou, aby nemuseli přemýšlet. Já vyhledávám čtivo, které mě přímo k přemýšlení nad sebou samotnou vybízejí. V této četbě nacházím obrovské AHA momenty a díky tomu si vytvářím svůj vnitřní mír! No prostě jsem divná/smích/ ale jsem ráda, že jsem divná…..
Je ještě nějaké téma, o kterém byste chtěla hovořit v souvislosti s hospodou a obcí?
Nemůžu nevzpomenout odbočení do Polic doleva u Bartoňového! Celé léto jezdím do Polic přes Kelč, abych se vyhnula této nebezpečné křižovatce. Kdo tudy projíždí a odbočuje jen občas, toto za nepřehledný úsek nepovažuje. Nebezpečné to tam je! A mluví se o tom, že se bude stavět nová hospůdka, tak aby se bral ohled i na budoucího hospodského, či budoucí hospodskou. Mají spoustu povinností, není třeba jim ještě přidávat práci. Jako třeba v mém případě, kdy se musíme s manželem nesmyslně starat o obecní pozemek za hospodou až za dětským hřištěm, který podle smlouvy musíme posekat 2x ročně! Aby nejen místní Spolky měly určité výhody, aby se spravedlivě myslelo na všechny.
A nabízí se otázka na závěr, hospodská versus alkohol?!
Hospodskou v Kunovicích nejsem proto, že jako řidič mám jediný akceptovatelný důvod pro každého, proč si s nikým nedám panáka! Jinak bych riskovala kritiku, že jsem nafrněná. Piju minimálně, ale dvě šťopičky kvalitní slivovice navečer, to ano…Těším se, až budu v důchodu budou dvě šťopičky i po ránu/smích/. V hospodě se snažím odhadnout co host snese a co je už přes čáru a když usoudím, že host má dost, neprodám! I když mi kolikrát hrozí slovně i fyzicky. Prostě „divná hospodská“/ smích/
