Lenka Pavlíková

Četla jsi tuto knihu od Roberta Fulghuma? A jestlipak s ním souhlasíš?

Ano, tato knížka byla často používána k zamyšlení a rozboru při seminářích pro učitelky MŠ. Určitě souhlasím

Pamatuješ si moment, kdy tě poprvé napadlo, že bys chtěla být učitelkou v mateřské školce?

Už na základní škole, když jsem viděla přístup a vzor starších vedoucích a učitelů.

Chodila jsi ty sama do mateřské školky a jak na to vzpomínáš?

Ano, z jeslí jsem přešla do školky – Čs. armády v Havířově, na kterou mám jen ty nejkrásnější vzpomínky – kamarádi, učitelky. Kde jsem jako studentka měla praxi a po maturitě jsem tam nastoupila jako učitelka MŠ.

Pamatuješ se na konkrétní učitelku, která na tebe nějak zapůsobila ať už pozitivně nebo negativně?

S láskou vzpomínám na paní učitelku Jiřinku Dombrovskou, její vyprávění, hry a vycházky do okolí kolem řeky Lučiny, která byla i mojí uvádějící učitelkou do praxe v MŠ.

Rozhodovala ses na kterou Pedagogickou školu v republice jít?  

 Volba byla jednoduchá, po ukončení ZŠ byla v Havířově už rok otevřená SPgŠ pro studium učitelek MŠ, tak jsem o jiné škole neuvažovala (další byla v Novém Jičíně)

Jaká tenkrát byla ta SPgŠ vzpomínáš na ni ráda?

Spíš ráda vzpomínám na holky a profesorky. Škola měla přísný režim, měla jsem z ní respekt. Mimo vzdělávání nabízela plno aktivit na úrovni celorepublikové soutěže v pěvecké, taneční, recitační činnosti, výstavy a koncerty. Každoroční brigády sběru máku a brambor, které byly zárukou smíchu a pohody a nyní vzpomínek.

Jak vnímáš pozici učitelky v MŠ ve smyslu výchovy a tvarování dětí v tomto rozvojovém věku?! Lze vůbec respektovat a podporovat v systému individualitu dětí?

Učitelka je pro malé dítě velmi blízká osoba, která má získat jeho důvěru a náklonnost, jednak jako kamarád a pedagog – vést ho za ruku společností, která má své pozitiva, ale i zákoutí. Každý človíček je originál a podle toho je třeba k němu najít cestu, respektovat jeho individualitu a usnadnit mu vstup do světa dětí, dospělých. Myslím si, že pro učitelku je nejdůležitější nejenom mít ráda děti, ale umět si s dítětem hrát a nabízet mu zábavu, hry, vzdělání a přátelství.

V Havířově jsi byla na několika školách a máš obrovské zkušenosti. Tam to bylo zjevně jiné než tady v naší malé škole. Můžeš to nějak porovnat? A jak se ti tady líbí?

Učila jsem v MŠ Havířově, která byla členěná do tří tříd dle věku dětí a kapacita byla 80 dětí. V Policích jsem dostala novou příležitost ve vaší škole, která je jednotřídní, kouzelná a hned mi přirostla k srdci. Klid, pohoda, malá skupinka děti, a především překrásná příroda, čerstvý vzduch, to jsou devíza, co chybí dětem z města. (časté zákazy z důvodu špatných klimatických podmínek).

Když mluvíš o této profesi, cítím z tvých slov lásku k ní, ale především k dětem…

Je úžasné získat dětskou důvěru, náklonnost, lásku a možnost si s nimi hrát, tvořit, vzdělávat je. Rozšiřovat společenský a kulturní obzor, být příkladem.

Je to velmi náročná a zodpovědná profese. Myslím, že k ní musí mít člověk dispozice a talent! A ty obojí máš. Chtěla jsi to někdy vzdát a věnovat se něčemu jinému?       

Je jasné, že každý den není jen úsměvný a v pohodě, což platí i pro děti. Moc mi pomáhá, jak mi dávají najevo svoji náklonnost, během celého dne, když mě vítají při příchodu do třídy.  Je úžasné, jak umí být upřímné, bezprostřední nic nepředstírají, ale i pravdu, kterou cítí.

Důležitý je také vyrovnaný kolektiv pedagogů a všech pracovníků že?

Nejsem konfliktní typ a měla jsem a mám štěstí na kolegyně jak v Havířově i tady v Policích. Mám ráda pozitivní a zodpovědné spolupracovníky, kteří jsou součástí školy a bez nich by se škola neobešla.

Měla jsi někdy možnost navštívit nějakou MŠ v jiném státě? Jiný systém? Jak vnímáš existenci např. tzv. lesních školek?

Ano, v Dánsku s projektem „Lego dětem“ – jiný uvolněný režim dětí a rodičů. Lesní školky – měla jsem možnost podívat se na první lesní školku na Karvinsku „U Lišky Pampelišky“ v Havířově poblíž řeky Lučiny. (Je to náročné vyhovět hygienickým podmínkám, přívodu elektřiny a vody). Dnes už jsou podmínky pro provoz lesní školek lepší.

Takže Havířov a Police-to je velký rozdíl!?

Diametrální!

Z Havířova do Polic vás s manželem nasměrovala ruka osudu podaná…odkud přesně tebe?

Jsem z Havířova, ale posledních 23let jsem bydlela v domečku v Horní Suché asi 7 km od Havířova. Svět je malý a o náhody není nouze, jak se říká v jedné pohádce. Projeli jsme spoustu míst na Moravě a vrátili jsme se ke kořenům naší rodiny v okrese Přerov. Osudové setkání s panem Stříteským na obecním úřadě, který nám ukázal volný pozemek na Výpustě, rozhodl o správné volbě. Překrásná krajina, úžasný výhled, čerstvý vzduch, pozitivní prostředí včetně milých sousedů, to je šťastné spojení bydlet v malé vesničce pod horami a poznat život dětí v místní školce, je pro mě splněný sen.

Dovedeš si představit, že bys dělala nějakou jinou profesi?

Ne – jsem maximálně spokojená.

Máš nějakou profesionální deformaci?

Negativní napomínání, poučování…pozitivní-družnost, zvídavost, zájem o druhé a ochota jim pomáhat, smysl pro pořádek…

A jak jsi fungovala jako“ pedagog“ u svých dětí doma?

Byla jsem mladá, a především jsem byla máma než pedagog.

Hezky jsi se vyhnula detailům…haha, pocházím z kantorské rodiny, takže rozumím…a jako babička? Jsi-li babičkou?

Ano jsem babičkou, která si užívá a rozmazluje svoje vnoučata, i když vnoučata rychle stárnou a mám problém udržet s nimi krok.

Tak jo, vím, že zemní znamení tvého zrození si chrání své soukromí a city, respektuji to a děkuji za rozhovor a přeji všem dětem takové paní učitelky nejen v MŠ jako jsi ty.

Jana Janěková