Alžběta, Matěj a Štěpánka Musialovi

I když v současné době je problematické klást takovou otázku, stejně se ptám, jak se máte?

A Myslím, že dobře.

M Já myslím, že celkem dobře. Nebo spíše se snažím, aby bylo dobře vždy.

Odpovídáte identicky…Matěji, jak a kdy tě napadlo být tím, čím momentálně profesně jsi?

M Popravdě, nedokážu na tuto otázku přesně odpovědět. Vždy mně bavilo pomáhat druhým lidem. No a jednoho dne jsem si řekl, že bych chtěl být nápomocen k tomu, abych životy zachraňoval.

Pro nezasvěcené prosím upřesni své povolání, není běžné studovat obor, kde převažují ženy…

M Jsem zdravotní sestra/bratr. Pracuji na neurologickém oddělení na lůžkové části v Novém Jičíně. To nejspíš máte pravdu, ale každým rokem nás „bratrů“ přibývá a je to znát. Jen na našem oddělení jsme tři. Už to není jako v minulosti, kdy sestry byly pouze ženy.

Jak tě tedy v nemocnici oslovují?

M Není úplně přesná definice na oslovení. Převážně je to však bratr, bratříček.

Jaké bylo studium?

M Studium bylo fajn, ale trávit každý den plno času ve třídě plné holek nebylo úplně jednoduché. Byl to prostě babinec.  Když je takhle spousta holek po hromadě není to zrovna výhra.

Dobře, sice by mně zajímalo, proč to není výhra, ale nebudeme dál toto téma rozvíjet…Bětko je akordeon tvoje velká láska? A kdy a proč jsi zvolila tento nástroj?

A Ano, akordeon-harmonika je moje velká láska, už odmala se mu věnuji, co to nejvíc jde, hraji od druhé třídy a začala jsem hrát díky bráchovi a chtěla být jako on… Není to úplně lehký nástroj, ale já jsem se v něm našla. Mám za sebou hodiny a hodiny tréninků, soutěží a koncertů, ale i to je málo. Učit se budu celý život, hlavně od mého skvělého učitele, který je mě velkým vzorem a díky jemu jsem tam kde jsem. Dává mě stále nové příležitosti, jak se zlepšovat.

Není to lehký nástroj „ani váhově…je obdivuhodné, jakou máš sebe disciplínu. Co hraješ nejraději a jakou hudbu posloucháš?

A Ano, hraní mě skutečně naučilo disciplíně. Hodně mi pomáhá dávat si cíle. Někdy se to podaří, někdy to vyžaduje větší úsilí a trpělivost. Bude mi sedmnáct, tak poslouchám současnou moderní hudbu i českou a ráda si zablbnu i na hudbu z let 60, 70 i 80 různých žánrů. Ráda hraju lidovky, hlavně naše valašské. Chodím pravidelně hrát do Diakonie, tam vidím radost klientů. Také hraju Pavla Žalmana, má moc pěkné texty. No a Jarka Nohavicu, se kterým jsem měla čest hrát osobně na koncertě. K akordeonu samozřejmě patří Francie, takže francouzské valčíky.

Jaké další lásky a záliby máte?

M Já mám velmi rád přírodu a zvířata. Trávím hodně času na zahradě s dědou. Děda chová hospodářská zvířata a snaží se mi předávat své zkušenosti, které za život posbíral. Mě taková práce, co se týče hospodaření strašně baví a snažím se zapojovat co nejvíce to jde. Doufám, že v té tradici budu pokračovat. Snažíme se s dědou věci zdokonalovat, a to mě naplňuje.

A Tak největší zálibou je ta hudba, hraju i na klavír na který jsem se naučila sama a teď díky škole se se mu věnuju ještě víc. Příroda je mě také hodně blízká, tady na vesnici to ani jinak nejde.

Dědeček hraje ve vaší rodině zřejmě velmi důležitou roli, je cítit z vaší strany respekt a láska…

M Ano, to máte pravdu. Jsem rád za to, jaký máme spolu vztah. Spoustu věcí mně naučil. Učil nás to všechny. Tím myslím všechna vnoučata. Vždycky nás učil hlavně pracovitosti a píli. Respekt jsme k němu měli vždy, ale bez toho to nejde.

A Ano respekt u našeho dědy je samozřejmost a ve všem souhlasím s bráchou. Všechno, co dědovi život dal, co se týče práce, to nám stále předává.

Máte ambice jít do světa „na zkušenou“?

M Rozhodně ne. Nikdy jsem nad touto myšlenkou ani nepřemýšlel. Nejsem typ člověka, který má potřebu zkoušet něco nového. Jsem tady spokojený a měnit to nechci. Mám to tady rád a doufám, že to tak i zůstane.

A V tomhle jsem opak bráchy…ráda zkouším nové věci, takže kdo ví, co bude…

Co a kdo je pro vás v životě nejdůležitější?

M Pro mě je nejdůležitější rodina a zdraví. Jsem rád za to, jak hezké vztahy v rodině máme. Jsme si se sestrami a s mamkou hodně blízcí. A zdraví je za mě nejcennější věc, co v životě člověk může mít.

A Za mě je důležité, aby byl člověk zdravý a sám se sebou spokojený. A rodina – je důležité udržovat vztahy jaké mezi sebou máme.

Zní to idylicky, ale nic není jen tak – jak se o ně pečuje u vás?

M Snažíme se spolu trávit hodně času. Není to teď úplně jednoduché, protože každý má už své povinnosti. Vždy si, ale snažíme ten čas najít.

A Ano, hlavně komunikace a společně strávené chvíle. U nás v rodině je hodně veselo, snažíme si to udržet.

Leckdo by vám mohl závidět, člověk by k vám hned chtěl na návštěvu…Jak vnímáte dnešní mladou generaci a jak vidíte budoucnost obecně?

M No to je těžké. Nechci moc někoho hodnotit. Každý člověk má v životě jiné cíle, morálku atd. Hodně mi dává práce v nemocnici. Za tu dobu, co tam pracuji jsem svůj život úplně přehodnotil. Moje generace je celkem specifická, ale asi je to na úhlu pohledu. Hodně času trávím s dědou a ten mi radí, jak to on vidí svýma zkušenýma očima. A budoucnost? To záleží. Jaké si to člověk udělá, takové to bude mít.

A Tak se někdy stavte…co na to říct, jsem součástí této generace, dívám se na to ze všech směrů – zdá se mi, že generace našich babiček a dědečků byla o mnoho lepší.

A proč? V čem konkrétně?

A Myslím, že měli k sobě blíž, byli k sobě laskavější, skromnější. Svět byl tak nějak lepší, co se týče té komunikace. Ale já mám výhodu s příklady v naší rodině.

Říká se, že každý je strůjcem svého osudu, o tom by se dalo polemizovat a každá generace si nese svoje. Nicméně Matěj má hezky jasno, tedy „vyjasněno“…ovlivněn dědečkem, to je krásné. Rané dětství v Policích – jaké bylo?

M Já mám krásné vzpomínky na dětství. Hodně času jsme trávili venku s ostatními vrstevníky. Také jsme byli často u dědy a babičky tady v Policích. Už v té době se nás snažili zasvětit do toho pravého života na vesnici. Od sena až po zemáky. V té době jsem to moc neoceňoval, ale dnes jsem rád za to, jaké dětství jsem měl. Co se týče Polic, tak jsem tady spokojený. Libí se mi tu. Je tady krásné okolí. Jen si myslím, že některé věci by tady šly řešit lépe. 

Souhlasím, jaké konkrétně máš na mysli?

M Nevím, jestli je úplně vhodné to prezentovat touto formou.

A Já na dětství budu ráda vzpomínat a nikdy bych to nevyměnila. Školka a škola tady v Policích nebo prázdniny s našimi sestřenicemi a bratrancem u babičky a dědy a celkově život tady na vesnici. Vyrůstali jsme tři sourozenci pospolu, známe práce všeho druhu.

Ale vaše třetí sestra zůstává zahalena tajemstvím a neúčastní se rozhovoru ani virtuálně – můžete o ní něco říct?! Nebo ji necháme utajenou i když je s vámi na fotografii?!

M Určitě nééé, je to naše ségra a důležitá součást naší rodiny. Štěpánka je starší o rok a půl, zažili jsme super dětství a doufám, že nás čeká ještě hodně společného času, ale už jsme dospělí a začínáme si budovat svoje zázemí a domovy.

A Štěpánka je naše „velká“ ségra. Hodně lidí si nás plete, jsme si velmi podobné, bydlí s námi v Policích.

Když jsem dělala rozhovor s maminkou moc hezky mluvila o vás všech – je to tak asi i opačně že?

M Mamka se nás snažila vychovat, jak jen nejlépe to šlo a myslím, že se jí to povedlo. Ne vždy to s námi měla lehké, ale dnes oceňuji, jak strašně moc se snažila. Neměla to vždy lehké. Naučilo nás to držet při sobě a pomáhat jeden druhému.

Vlastně byla na vás sama?

M Ano dá se to tak říct. Se svým otcem jsem toho času moc nenatrávil.

A Ano a nebylo to pro nikoho z nás jednoduché, ale myslím, že se s tím poprala statečně! Mamka je pro nás velkým příkladem, ve všem. Učila nás pracovitosti, poctivosti a také lásce k druhým. Díky tomu, co nám předala se snažíme držet pospolu. Mě vždycky podporovala a doufám, že bude i nadále.

Matěji hodláš se dál vzdělávat v oboru? Bětko ty studuješ jakou školu?

M Přemýšlím nad pokračováním studia při práci.  Dnes je potřeba se pořád vzdělávat co se týče zdravotnictví.  Momentálně pracuji v nemocnici v Novém Jičíně na neurologii. Nějak jsem se v té neurologii našel, zajímá mě i neurochirurgie. Uvidíme.

A Já studuji na Pedagogické škole zaměřené na předškolní a mimoškolní pedagogiku. Do budoucna se chci zaměřit na hudbu.

Matěji můžeš přiblížit svoji momentální práci v nemocnici?

M Úplně nevím, jak to vysvětlit. Zkrátka mám na starosti své pacienty, o které se starám a zodpovídám za ně. Dělám vše, co se týká léčby daného pacienta, zkrátka zdravotní sestra.

Máte splnitelná nebo i nesplnitelná přání a touhy?

M Každý člověk má nějaké své přání. Tím mým je zůstat tady v Policích a pokračovat v dědových šlépějích. Ty nesplnitelné si nechám pro sebe.

A Já mám také splnitelná i nesplnitelná přání, ale budu se snažit, aby byla všechna splnitelná…

Už zase ten dědeček a jeho stopy…člověk má mít svá tajemství a ctít tradice, to není tak běžné u vašich vrstevníků, to z vás musí mít dědeček radost…

M Snad má. To máte pravdu a mrzí mě, že se vytrácí ten tradiční vesnický život. Třeba se to jednoho dne změní. 

Dnes většina mladých hledá uplatnění ve městech, co volíte vy vesnici nebo město?

M Za mě jednoznačně vesnice. Při studiu na střední škole jsem si chtěl vyzkoušet internát, abych nemusel trávit tolik času cestováním. Vydržel jsem to rok a troufám si říct, už nikdy více. Trpěl jsem tam a připadal jsem si jak králík v králíkárně. Byl jsem z toho nesvůj a raději jsem obětoval svůj čas, než abych bydlel ve městě. Potřebuji kolem sebe zvířata a přírodu. Co se týče cestování, tak tomu jsem nikdy nějak neholdoval. Když dostanu dovolenou, tak si raději najdu nějakou práci venku a tím si nejvíce odpočinu.

A Na vesnici má život své klady i zápory, já mám život na vesnici ráda a také bych neměnila. Ale je potřeba si vyzkoušet i druhou stranu, tedy život ve městě, ale nevím, zda bych byla spokojená…

Máte tady někde v okolí svoje oblíbené klidové místo?

M Určitě mám, jako každý z nás. Mě uklidňuje už jen to, když můžu být na zahradě.

A nemusíš nutně pracovat, jen tak být…chápu – a ty Bětko?!

A Je výhoda bydlet na kopci. Mám ráda nadhled a prostor u Luže, je tam klid.

Prozradíte, jaké jste znamení? Matěji ty jsi zjevně rodilý optimista a Bětka?

M Jsem ryba a ano snažím se být optimista. Ne vždy to sice jde.

A Já jsem rak…, mám ráda veselo a snažím se řešit věci „na pohodu“.

Nějaká myšlenka či téma na závěr?!

M Nejspíš ne. Snad jen, že přesně 0,00 Kč stojí chovat se k někomu s úctou a respektem.

A Asi jen to, že zdraví je teď na prvním místě, tak si ho važme.

Ano, ale i o zdraví musíme dbát, tedy i to duševní.  Jak vnímáte jako mladí lidé, kteří se narodili a doposud žili v míru, současnou celosvětovou situaci, myslím válku na Ukrajině s nebezpečím ohrožení celosvětového míru?

A No je to zvláštní čas, který naše generace teprve poznává. Tady je zatím (a díky za to) klid. Samozřejmě je nám velmi líto těch, které to bezprostředně zasáhne. Proto si važme toho, co máme, kde a s kým žijeme a mysleme na ty, kteří to tak nemají.

M Celková světová situace se mi vůbec nelíbí. Věřím, že dobro zvítězí. Nechci to moc rozvíjet.

Děkuji za rozhovor „tři v jednom“. Třetí sestru neznám, s Bětkou jsme se vůbec nesetkaly a s Matějem jsme strávili aspoň chvíli při focení fotek, které jsme nepoužili…absurdní a vtipná realita této bláznivé doby. Žurnalisté to nemají lehké – budu muset zřejmě navštívit jejich dědečka…

Text: Jana Janěková

Foto: Kateřina Pavelková