Eva a Adasz Bialožyt/ovi/

Jsme obec přátelská rodině - vy jste mladí reprezentanti tohoto titulu. Navíc se jmény biblických „zakladatelů rodiny“…přišlo to všechno rychle?!

Eva: No rychle. Matyáš se narodil po 5 letech našeho vztahu, tak nevím, zda je to rychle, ale Stela se povedla rychleji…

Adam: Ne dost rychle, já jsem chtěl děti již dříve.

Aha, to je vtipná leč nesourodá odpověď… nicméně co pro vás znamená rodina jako pojem?

Eva: Lidé, pro které jste ochotni udělat první poslední.

Adam: Pro mě rodina znamená domov.

Odkud pocházíte a co vaše původní rodiny? Evo vy jste z Polic a Adam má prapůvod přes otcovu linii podle jména možná v Polsku i když se narodil v Ostravě?

Eva: Tak je pravda, že jsem se narodila zde v Policích, ale od 2 let jsem vyrůstala v Kelči, což považuji za svůj domov. Mám mladšího bratra.

Taťka pochází tady z Polic a mamka z Valašského Meziříčí. Jsou výbornými rodiči, a teď ještě lepší babička s dědou.

Adam: Já pocházím z Ostravy, ale mé příjmení má původ v Polsku. Rodina z otcovy strany se nachází v Hrádku ve Slezsku a z matčiny strany tady v Policích.

Kde jste se tedy seznámili, pokud to není tajné?

Eva: Není. Seznámili jsme se na Štěpána na zábavě ve Všechovicích před skoro 8 lety.

Adam: Je to tak jak říká Eva – to nezpochybním…

Takže na neutrálním území…proč jste se usadili a založili rodinu v Policích?

Eva: Za mě kvůli blízkosti rodiny z obou stran a přátel.

Adam: Máme zde oba kořeny.

Jak probíhá váš každodenní rodinný život se dvěma malými dětmi?

Eva: Tak záleží, zda je pracovní den nebo víkend. Protože o víkendu je doma i Adam. Ráno vstaneme, přebalím děti, čistíme zuby, umyjeme se, oblečeme a jdeme snídat. Po snídani jdeme na procházku nebo vaříme oběd. Po obědě následuje spánek – když se podaří, aby šly spát obě najednou ve stejný čas – velký úspěch.  Odpoledne přichází domů Adam z práce a pomáhá s dětmi. Kolem sedmé večerníček, večeře, v osm koupačka dětí a chystání do postele. Když do 10 spí obě děti je to výhra…

Adam: No to je spíše otázka na Evu, já se připojuji až po práci…

Evo váš popis všedního dne zní jako z učebnice… a fotky na vaší síti vyzařují pohodu, jak je to tedy doopravdy?

Eva: Snažím se být v pohodě… Ale občas je to těžké, přece jenom obě děti jsou ještě malé.

Adam: Je to tu jak v Opavě …

Myslíte onen proslulý „ústav“?! To máte tedy veselo – A jak se oslovujete navzájem?

Eva: Dříve Adame, teď většinou tatínku nebo táto.

Adam: Eva!!!

Adamův „výkřik“ je výmluvný. Máte v plánu ještě nadále zvyšovat počet obyvatel naší vesnice?

Eva: Já jsem prozatím spokojená se dvěma.

Adam: No jasně!

Budete se asi muset ujednotit v názoru…Evo jste na mateřské, což je velký zápřah, nechybí vám občas vaše práce? Jakou máte původní profesi?

Eva: Občas mě chybí. Mám bakalářský titul v oboru Eurospráva a předtím Obchodní akademii. Před prací na obci jsem pracovala v Lidlu, ze začátku jako prodavačka a potom jako vedoucí směny.

Adame a vy?

Adam: Pracuji ve firmě na zpracování plechu.

Zabývám se řezáním vodním paprskem, okrajově si zajezdím na VZV nebo s náklaďákem.

Dokázal byste být tatínek „na mateřské“, kdyby to bylo i nebylo nutné?!

Adam:  No, kdyby to bylo nezbytně nutné tak asi jo, ale Stelinka je opravdu ještě moc malinká na chlapskou výchovu a tam bych hódně rychle narazil… Jó Matyáš to by byla jiná.

Jasně, chlap s chlapem…Změnilo se něco příchodem dětí? Rodičem se nikdo nerodí, vše se učíme.

Eva: Určitě, děti jsou teď na prvním místě a tím je přizpůsobeno vše. Člověk už nemůže propařit večery, jak když mu bylo 20… Myslím si, že nerodí, stáváte se jím s příchodem dětí, nejdříve nejistými a s příchodem dalšího dítěte už trochu víte do čeho jdete.

Adam: No… změnilo, ale přišlo to časem a nepozorovaně. Myslím, že vždycky to tak je. Nikdo nemá 18 let a BUCH jsem dospělý. 

Máte rozdělené úkoly?

Eva: Pokud jsme oba doma tak máme spíše rozdělené děti… Adam se stará o Matyho a já o Stelu. Je pravda, že o domácnost se starám většinou já, i když Adam občas taky pomůže… Jeho míchaná vajíčka jsou bomba…

Adam vajíčka nekomentuje…časem třeba rozšíří menu…a máte už i psa?

Eva: Zatím nemáme, ale moc bych ho chtěla.

Adam: Není plot – není pes.

Jasně, všechno postupně – a založili jste už aspoň zahradu?

Eva: Nevím, jestli se tomu dá říct zahrada, spíše jsme založili svah.

Adam: Jen terénní úpravy… možná to bude vypadat ještě jinak…

Jak vidíte budoucnost vaší rodiny?

Eva: Nejdříve bychom asi chtěli dodělat věci okolo domu. Přála bych si, aby děti byly zdravé a byly šťastné.

Adam: Růžově samozřejmě.

Adam svým humorem vyvrací pověst lidí
z Ostravska, anebo naopak… Cítím, že ve vašem vztahu je humor, kromě lásky a respektu zásadní. To znamená, že se dobře doplňujete a vytváříte harmonii.

Eva:      Adam a jeho humor, to znají všichni. Myslím že ano.

Adam:  Spíš si dělám z Evy srandu.  (NON STOP)

To máte Adame štěstí, že Vás Eva zřejmě skutečně miluje a má pro humor smysl. Co byste přáli ostatním mladým i starým rodinám v naší dědině?

Eva:      Určitě zdraví, jelikož ho není nikdy dost. Taky spoustu společně strávených chvil.

Adam:  Rodinám hlavně pevné nervy.

Souhlasím, bo jsme všeci jedna velká rodina! Děkuji za první a zábavný rozhovor v roce 2022!

Text: Jana Janěková
Foto: Kateřina Pavelková