Jakub Kelnar

Tvým domovem je v současné době dům opředený tajemstvím a mnoha neznámými. Jak se ti v něm bydlí?

Bydlí se nám skvěle. Jen pro dva je to trošku velké. Pomalu zjišťujeme, jak a kdo tady před námi žil. A je to celkem zajímavá historie.

Ano, můžeme prozradit, že v tom domě se narodila moje babička a všech jejich deset sourozenců, věříš na náhody?!

Věřím na osud. Pro něco se všechno děje. A je spousta "náhod", které nás sem přivedly, určitě je to dílem osudu.

Napadlo by tě před několika lety, že se usídlíš v Policích?

V žádném případě.

Mě také ne, to máme kromě domu předků společné /haha/. Co přesně pro tebe znamená pojem „domov“?

Domov je pro mě tam, kde mám své zázemí, a hlavně milujícího člověka, ke kterému se vždy rád vracím.

Jsi vystudovaný zemědělec takže?!

Po škole jsem nějakou dobu pracoval ve svém oboru, jako agronom, ale bylo to strašně časově náročné, tak jsem toho nechal a začal jezdit s náklaďákem u vnitrostátní dopravy.

Když jsi byl malý chtěl jsi mít koně, ty se ti prolínají životem, jak to tedy je?

S koňmi dělám naplno od 15 let. Prvního koně jsem si koupil ve 20letech. Pak jsem o něj přišel a po čase koupil jiného. V mých 31 letech jsme koupili statek tady a tady máme koní už 6 :)

Pokud vím, jezdil jsi s tažnými koňmi tahat dřevo do lesa. To je velmi náročná práce.

Náročná je každá fyzická práce, ale v lese je to strašně romantické a člověk je úzce spjatý s přírodou. A hlavně to člověka musí bavit.

Neživíš se tedy původní profesí, ale díky Tvé budoucí ženě ti během krátké doby vstoupilo do života několik koní a mnoho dětí!?

Během posledních tří let se toho pro mě hodně změnilo. Nakoupili jsme si koně, rozjeli jsme Ranč a začali jsme spoustu času trávit spolu s "budoucí" ženou s dětmi a koňmi.

Baví tě všechno to, co to obnáší? Myslím, že jsi mezi dětmi oblíben.

Samozřejmě, že baví, bez toho by to asi ani nešlo. Někdy je to dost náročné, ale vše se dá. Myslím, že oblíbený jsem, hlavně když s nimi vymýšlím lumpárny.

Kdybys neměl Nelu, co myslíš, že bys v současnosti dělal a kde?!

Netuším, kam by mě osud zavedl, ale jsem rád, že jsme s Nelou tady.

Město tě neláká?

Než jsme se sem nastěhovali, bydlel jsem ve městě. Pohodlný život. Ale za Police bych už neměnil.

Život ve městě je pohodlný?

Já myslím, že ano. Všude blízko a vše po ruce. Taky člověk nemusí řešit problémy kolem domu. Sečení trávy, dřevo na zimu, obavy z toho, že nám kvůli větru uletí střecha a spousta dalších věcí. Akorát s parkováním ve městě je to hrůza – to je moje osobní zkušenost.

K jakým profesím jsi během let přičichl?

Agronom, řidič z povolaní, kočí v lese a dělnické profese ve fabrice. A dětská chůva, haha.

Dětská chůva???

Momentálně často pracujeme s dětmi a musel jsem se v tom zlepšit a zdokonalit. Takže se dá říct, že už i to je v současnosti moje "profese".

Jsi narozen ve znamení berana, věříš ve znamení a jejich význam?

Žena říká, že jsem typický beran a taky se tak cítím. Takže věřím.

Co to je typický beran?!

Tvrdohlavý. Říká se, že hlavou zeď neprorazíš. Ale já prorazím.

Aha..na koníčky či zájmy se ani neptám, vypadá to, že tvůj život je tvůj velký kůň.

Spíš šest. Malých i velkých. Ale rád si hraju i se dřevem. A samozřejmě údržba a zvelebovaní Ranče.

Jak si hraješ se dřevem?

Vyrábím praktické věci. Stojany na sedla, věšáky do chodby. Máme doma vše obloženo dřevem po bývalých majitelích, takže mě to tak nějak inspiruje.

Vadí ti něco v naší dědině?

Mrzí mě malá účast lidí na společenských akcích v dědině. Lidé se nescházejí tak, jako kdysi. Taky mě až děsí naše vlaková zastávka.

Ano naše vlaková zastávka je kuriozitou. Snad se to změní?!

Asi bych se nesmál, kdybych čekal za tmy na vlak. Sám. Ale vše má svůj čas a na zastávku třeba taky dojde.

Mám dojem, že jsi dobrá partie, když nerad cestuješ a miluješ místo, kde žiješ?!

Na to se musíte zeptat mé "budoucí" ženy.

Baví mě tvoje stručnost odpovědí. Zapadls mezi vrstevníky v Policích? Neříkají ti stále, žejsi přistěhovalec?

Myslím si, že zapadl a nepamatuji si, že by mě někdo někdy takto nazval.

Defacto každý někdy odněkud a někam doputuje.  Prozradíš něco ze svého původu?

Mám trošku prudší povahu, dřív konám a pak přemýšlím. A to mám možná po slovenských předcích z mamčiny strany. Praděda ze Štramberka údajně jeden večer propil v hospodě vůz i s krávou. Říkalo se mu ďábel a podle něj pak i dalším členům rodiny. V rodině mi říkají, že jsem taky do ďáblů.

Jsi zvyklý od dětství pracovat rukama v hospodářství a vlastně v tom pokračuješ.

Snažím se, i když to nejde vždy podle našich představ. Ale statek máme velký a zvířat taky dost. V mladí jsem pracoval hlavně u krav a pak jsem přesedlal na koně.

Co tě těší, co ti dělá radost, co tě štve?

Těší mě, když od nás odcházejí spokojené děti spolu se spokojenými rodiči. Radost mi dělá moje žena. Občas mě štve, když ráno musím vstávat.

Myslíš, si o sobě, že jsi pohodový, nekonfliktní chlap?!

Snažím se být pohodový, ale někdy jsou i na nebi mraky. Konflikty nevyhledávám a raději sejim vyhýbám.

Co vlastně umíš? To je provokativní otázka, že?

To se těžko konkretizuje. Snažím se umět všechno, co je potřeba kolem statku. Takové ty méně odborné práce. Ale spoustu věcí jsem se naučil až tady.

Jsi tolerantní a chápající partner?

Myslím, že ano.

Také jsi dlouhodobým dárcem krve a krevní plazmy. Jaká je motivace?!

Hlavně pomoc druhým a dobrý pocit.

Po čem toužíš? Toužíš-li po něčem….

Momentálně po traktoru.

Máš smysl pro humor, to je vzácné, třeba se po tomto rozhovoru  stane kouzlo a bude stát  ráno traktor před domem……

Jednou určitě bude. Až na něj našetříme.

Plní se ti „sny“?

Mým snem bylo hospodařit na statku. Takže, ano plní.

Je nějaké téma, které mě nenapadá a o kterém bys chtěl mluvit?

Zrovna mě nic nenapadá.

Čeho si na lidech nejvíc ceníš?

Upřímnosti a pravdomluvnosti.