Jana a Kateřina Hricišinovy

Jste spokojené se svým křestním jménem? Víte co znamenají?

Obě: Jsme, ale po významu jsme nepátraly.

Patříte k mladé progresivní generaci v naší dědině. Co byste třeba rády změnily?

Katka: Ono je těžko tady něco měnit, má to tady svůj systém, podle kterého se to tu řídí! Vesnice by si ale zasloužila změny k lepšímu.

Co máte konkrétně na mysli?

Katka: Například nemáme zrcadlo v nebezpečné zatáčce při výjezdu dole na hlavní cestu! A další důležité věci. Také nedostatek akcí pro děti atd. Máme přece první místo vesnice vstřícná rodině!?

Jana: Souhlasím se sestrou.

Jste každá jiná. Jaký máte vztah?

Obě: Jsme! Máme na mnoho věcí jiný názor, občas si lezeme na nervy, ale vždy se nakonec dohodneme a navzájem si pomůžeme.

Jano, vy působíte klidnějším dojmem, pletu se?

Jana: Nepletete!/smích/ Jsem takový kliďas v rodině….

Co jste studovaly a kde? Věnujete se profesi, kterou jste se vyučily?

Jana: ISŠ obor pekař a cukrář ve Valmezu. Toto mám zatím jako koníčka.

Katka: ISŠ obor kuchař a číšník. Vaření mě baví, ale jako zaměstnání to zatím nevidím…

Katko, zastáváte „tiskovou mluvčí“ ve vašem vztahu?

Katka /smích/: V každé rodině by měl být tiskový mluvčí….role padla na mě!

Krásně se obě smějete, máte smysl pro humor?

Jana: Podle toho o jaký humor se jedná..

Katka: Myslím, že ano, každá máme ten svůj….

Dorty, které pečete jsem viděla a ochutnala. Jsou vynikající chuťově i výtvarně. Nesníte o vlastní cukrárně, nebo malé restauraci?

Jana: Děkuji za lichotku, to mě těší. O malé rodinné cukrárně sním! Uvidíme v budoucnu.

Katka: Kdyby se mě podařilo vyhrát v loterii/smích/. Ano bylo by to fajn mít vlastní podnik. Vaření je můj koníček, myslím, že vařím dobře. /smích/ Zatím si nikdo nestěžoval…

Jak dělíte vaši spolupráci při pečení, Jana je asi šéf? A co vás vlastně na tom baví?

Jana: Ano šéf jsem já/smích/Pečení mě naplňuje krásným pocitem z dobře vykonané práce!

Katka: Já dělám finální podoby, to je pracné, ale máme dobrý pocit, že dělám lidem radost tím, co jsme vyrobily. Klientela se nám vrací a za to jsme moc vděčné.

Jano proč jste u dobrovolných hasičů?

Jana: Hasiči jsou můj dětský sen, který se mě splnil a jsem členem SDH v naší dědině.

Katko, co pro vás znamená zodpovědnost?

Katka: Když člověk dodrží, co slíbí a ke každému problému se postaví zodpovědně!

Rodiče se přistěhovali cca před 30 lety, vaše příjmení je slovenské, máte zjevně „československý“ původ, jezdíte do SR?

Obě: Ano, jezdíme tam rády za rodinou.

Není pro vás obtížné starat se o statek se zvířaty a pomáhat rodičům? To je u mladých lidí vzácné!?

Jana: Beru to jako samozřejmost. Je třeba starat se jeden o druhého.

Katka: Je těžké skloubit to se zaměstnáním, ale cítím to jako povinnost vracet rodičům 25letou péči! Rodina je pro mě na prvním místě, je to otázka svědomí.

Katko, cestujete ráda? Chtěla byste žít někde v cizině? Potřebujete k životu les a přírodu?

Katka: Miluju cestování! Kdyby to šlo, procestovala bych celou zeměkouli. Ale všude dobře, doma nejlíp… Láká mě Amerika. Tak šetřím…. A procházka s psíkem v přírodě po náročném dni, je nejlepší lék…

Jano, chtěla byste založit svoji rodinu v Policích a žít tady i v budoucnu? Máte úzký vztah s maminkou? Byla vaší inspirací při volbě profese?

Jana: Ano, dovedu si představit postavit si baráček a žít tady…vesnice má své kouzlo a klid, které ve městě nenajdu. Jinak jsem já „ tatinčák“ a ségra „ maminčák“/smích/ Mamka je naše taková třetí sestra. Při volbě povolání mě spíš ovlivnila babička. Ale mamka mě podporovala.

Žijete na statku s rodiči. Obdivuhodné. Musíte mít zřejmě harmonické vztahy?!

Obě: Ano, máme výborné vztahy a navzájem se respektujeme, rodiče obdivujeme.

Máte nějakou hezkou vzpomínku z dětství spojenou s Policemi?

Jana: Škoda, že už tady nejsou Jackie mažoretky, tam jsem chodila a moc na to vzpomínám!

Katka: Mám spoustu krásných vzpomínek, ale nic konkrétního. Ale žijí tady lidé, kteří jsou s nimi spojeni, jsem ráda za dobré sousedy, kteří nám občas pomáhají a navíc si navzájem zasytíme žaludky! /smích/

Jak vidíte svoji budoucnost?

Katka: Žiju přítomností!

Jana: Jak jsem řekla, rodinný dům v Policích…

Těším se za obec, že snad i ta „cukrárna“?! Co je pro vás v životě podstatné?

Obě: Zdraví blízkých i obecně, rodina, láska, dobré vztahy se sousedy….

Máte stejný vkus?

Obě: /smích/ Ne!