Obec Police
ObecPolice
Obec Police

datová schránka: knaa7xy

Jana Pašková

Jana Pašková

"Aquarius"

Žila jste delší dobu s rodinou v Irsku a teď je vaším domovem „Výpusta“ v Policích. Jak k tomu došlo?

Tak nějak jsme byli ve správný čas na správném místě. Manžel pochází z Rožnova a když jsme se vraceli z Irska, věděli jsme, že chceme zůstat blízko Beskyd nejlépe v malé vesnici na kopci.   Tak jsme si sedli, napsali na papír všechny vesnice okolo Rožnova a Valmezu. A začali psát emaily na obecní úřady. A zrovna v ten čas prodávala aktuálně Police obecní pozemky. Polici jsme neznali, ale bylo krásné že se nám splnilo přesně to, co jsme hledali. Malá vesnice na kopci.  Obklopena kopci a lesy     (i když kůrovec ten uličník to trošku pročesal). A ten výhled na Kelečský Javorník to je prostě nádhera.

Někdo tam nahoře prostě zakroužkoval správné políčko. Nelitujete?

Nelituju ničeho v životě. Vždy si samozřejmě říkám, že bych udělala spoustu věcí jinak a líp. A některé rány osudu byly kruté, ale bez těch bych nebyla tam kde jsem.

Starší dvě děti vyrůstaly v anglicky mluvící zemi. Jak vidí svoji budoucnost z nového úhlu pohledu?

 Dcera zůstala v Irsku a zatím říká že se nikdy nevrátí, že je doma tam.  Vystudovala vysokou "Ajťáka" jako manžel, ale po několika měsících v kanceláři řekla, že to není pro ni a dělá baristku. Baví ji to, takže co víc si přát. Každý den si ale voláme a dcera za námi lítá a já ji pořád přemlouvám ať se vrátí domů. Na což mi vždy řekne že doma je v Irsku. Syn ten udělal maturitu a měl nastupovat na vysokou, ale přijel na prázdniny a řekl že tu zůstane. Byla jsem ten nejšťastnější člověk na zemi. Přemýšleli jsme, na kterou vysokou nastoupí. Má maturitu se zaměřením na práci se dřevem, umění, kresbu a technické kreslení. Chtěl dělat tvořivou práci se dřevem rukama. A tak co nás napadlo, proč chodit na vysokou a biflovat se teorii. Takže se nabízela Bystřice pod Hostýnem.  Nastoupil tam do prvního ročníku na uměleckého řezbáře. Má za sebou první rok a díky toleranci učitelů to zvládá perfektně. Musím dodat, že syn se nikdy neučil českou gramatiku ani číst a psát. Takže to bylo poměrně náročné, ale teď už je to Moravák jak poleno. Ale je pravda, že se ještě na spoustu slovíček ptá, jak se co řekne. Angličtiny ale využil a učí na jazykovce. Takže má super brigádu, co ho baví. Říkal, že by ho také moc bavilo dělat učitele a já myslím že by byl výborný učitel, ale musel by pět let studovat vysokou, a to se mu zatím nechce.

V Irsku jste také poznala manžela, takže váš odjez v minulosti do této země je osudově zřejmý…

 Ano. Poznala. Můj manžel je můj rytíř. Přinesl do mého života světlo. Je to nejkrásnější duše, kterou jsem na této zemi potkala.  A i když mě někdy rozčiluje, protože se nechce se mnou hádat, když mám na něho vztek, tak ho prostě bezmezně miluju :-) Vždy mi říká "kdybych tě tak moc nemiloval, tak bych tě svlekl z kůže za živa"…

Ovlivnilo vás něco v Irsku, co jste si přivezli, myslím třeba v duchovní rovině?

V Irsku jsme žili bez rodiny a přátel, takže jsem tam určitě dospěla a naučila se spoléhat sama na sebe.  A hlavně osudové bylo to že jsem potkala manžela. Vedle něho jsem na duchovní rovině vyrostla do nebe :-)

Co moře, počasí a krajina?

Moře je krásné, ale prostě les je les a tam je lesů málo a jsou soukromé. Takže to není, jak tady že se prostě jdete projít do lesa. A přestavte si, že tam se prostě nesbírají hřiby jako tady, i když jsou tam toho plné lesy. Oni to prostě neznají. Projeli jsme kus Irska a je to tam opravnu krásné. Každá pláž je jiná, útesy a drsná irská příroda má své kouzlo, takže určitě Vám doporučuji tuto zemi navštívit. No a co se týká počasí, tak tam prostě pořád prší a prší…

Cestovali jste hodně i do jiných zemí?

Dětem jsem chtěla ukázat místa na které jsem se toužila podívat vždy já. Takže jsem si plnila přes ně své cestovatelské sny.  Navštívili jsme Francii, Itálii, Anglii, Severní Irsko, Island, Kanárské ostrovy, Rakousko ale také Slovensko a Česko. Nejvíc ale děti vzpomínají na dětský tábor tady v česku kam jezdili každý rok, bylo to v Sidonii u Štěpána uprostřed lesů bez mobilu obklopeni krásnou češtinou.

Našli jste tam přátele?

Poznali jsme tam hodně lidí z různých koutů světa a také poznali jejich tradice. Bylo to velmi obohacující. Ale v tom pracovním shonu jsme byli vždy rádi, že čas, který nám zbyl jsme trávili spolu a   cestováním.  Ale ano, pár přátel jsme tam našli.

Jaký byl hlavní impuls k návratu?

Věděli jsme, že se jednou vrátíme a bude to na Valašsko. Chtěli jsem miminko. V Irsku je naprosto katastrofální zdravotnictví. Do Česka jsme vždy lítali dvakrát za rok na všechny lékařské prohlídky. A i když jsme si tu vše platili vždy ta péče byla perfektní. Tady si to lidi vůbec nedokážou představit to co je u nás základní standart je v Irsku zázrak. A také školství je tam úplně někde jinde. A vlastně spousta věcí. Říkám si, že by každý občan české republiky měl odjet na jeden rok do zahraničí, aby si začal vážit toho co tady máme. Jsme nádherná, bezpečná země, kde školství, zdravotnictví a celkově životní úroveň je úplně jinde. A další impuls byla touha po čtyřech ročních obdobích. V Irsku totiž skoro 300 dní v roce prší. Takže jsme často a pořád někam lítali, když jsme chtěli lyžovat nebo se prostě koupat v létě v moři. U toho oceánu to moc nejde, jen s neoprénem…

Když se dívám na vesnici z vašeho interiéru plného světla, prostoru, vyváženosti a harmonie s výhledem na Javorník, mám pocit, že tady patříte. Básnicky nadneseně řečeno-jako vlaštovka po tisícikilometrových útrapách se vrací do rodného hnízda, nebo alespoň kraje, ta obrovská síla a vytrvalost, hvězdná orientace…

Děkujeme za pochvalu a lépe bych to neřekla, vidím to úplně stejně :-)

Když jsme u těch hvězd, jste ve znamení Vodnáře. Jedno z nejstarších objevených souhvězdí. Opředeného mnoha legendami. Takže?!

Ano. Jsem Vodnářka se vším všudy. Hlavním elementem znamení je VZDUCH. Já si pořád někde lítám. Můj problém je že pořád se snažím bojovat za spravedlnost.  Mnohokrát se mi to stalo, že jsem začala za někoho bojovat a když jsem doběhla vyčerpaná a šťastná do cíle, že jsme to vybojovali, tak jsem zjistila, že ten, za kterého jsem bojovala už tam dávno není a vzdal to…Jsem prostě taková zachránkyně světa se srdcem na dlani. A kromě toho přiznávám, že jsem hubatá a miluju adrenalin…

Hnízdo si budujete pečlivě a vaše další děti budou vyrůstat zde. Vypadá to, že bychom mohli u vás, vzhledem k našemu ocenění Obec přátelská rodině, natočit reklamní klip pro toto téma…obzvlášť, když se na mě hned po probuzení usmívá vaše roční dcera.

To klidně můžete, Janinka je čert, a ještě se sousedem a parťákem Pavlíčkem Hermanem by se do reklamy jistě hodili haha…

Tu bábovku, co jste mě nabídla, jste pekla vy nebo manžel? Manžel vaří že?

Bábovku jsem pekla já, ráda peču, nerada vařím. Manžel ten výborně vaří i peče a když jde do kuchyně velmi ráda vyklidím prostor.

Cítím u vás všude pozitivní energii, třeba i z masivu jasanového dřeva stolu, který vyrobil váš manžel…

Manžel má psychicky náročné povolení, protože má pod sebou několik týmů z celého světa, od Indie, Egypta, Německa, Irska atd.  Má velkou zodpovědnost. Relaxací je pro něho manuální a kreativní práce rukama. Většinou jsou ajťáci mimo virtuální svět nepoužitelní, ale to u mého manžela neplatí. Je šikovný, spoustu věcí doma i kolem domu dělá sám. Vždy si to nastuduje, jak to dělat a pak se do toho pustí.

Studovala jste sociální pedagogiku, hodláte se tomu věnovat až odrostou děti?

Ano, vždy jsem chtěla dělat psychoterapii a pomáhat lidem najít své vnitřní světlo a smysl. A naučit je se milovat a nepřekážet si.  Být šťastným a dělat svobodně svá rozhodnutí. Jestli to tak bude, nevím. Teď se soustředím na svou rodinu a nechám tomu volný průběh.

Vaše rodina je tzv.“ novým větrem“ mezi starousedlíky. Jak vnímáte vesnici a lidi v ní žijící?

Lidi ve vesnici zatím až na naše úplně blízké sousedy okolo neznáme. Takže to nemůžu objektivně nijak posoudit. To, co jsme řešili s obcí ve spojení se stavbou domu, tak občas jsme narazili. Ale tak nějak v rámci slušnosti se to vždy vyřešilo.

Co vnímáte jako pozitivní a co negativní?

Pozitivně vesnici jako takovou.  Stěhují se sem mladé rodiny a věřím, že noví obyvatelé nebudou lhostejní k tomu, co se tady děje a bude dít. A že tak nějak společnými silami přispějeme ke zkrášlení a rozvoji vesnice. Každý ji prostě něčím obohatí. Aby tu byli děti a další generace šťastné. O to jde především.

Zajímala by vás někdy funkce ve vedení obce?

Ano, ráda bych zkusila být v zastupitelstvu a měla možnost podílet se na vedení obce. Věřím, že tady s manželem zestárneme a vychováme děti a záleží mi na tom, abychom tu žili v harmonii a poklidu.

A v jak velkém městě jste v Irsku žili? A jací jsou Irové?

Žili jsme ve městě zhruba velkém jako Valašské Meziříčí.  Takže takové město akorát.  Vesnice jsou myslím v podstatě všude stejné. Lidé tam mají k sobě blíž nebo se tedy aspoň znají. Je tam taková ta zodpovědnost za sebe jako takového. Což ve městě prostě není. Vím, že když mé děti udělají nějakou lumpárnu na začátku vesnice tak, než dojdou domů tak už to budu vědět. To je prostě kouzlo vesnice, což má tedy své výhody i nevýhody. Záleží na tom, z čí strany se na to podíváme že... Jací jsou Irové? No těžko říct, vždy se najdou dobří lidé a darebáci…

Co je pro vás v životě důležité, ba nejdůležitější?

Rodina.  Abych byla nejlepší maminka a manželka a vlastně taky dcera :-)

Je asi hloupost ptát se kojící matky, jestli ráda čte…takže čtete ráda? Dívám se na vaši prostorově krásně zakomponovanou knihovnu…

Já miluju knihy. Máme velkou knihovnu a vlastně pořád něco čtu. Čtu skoro všechno. Teď jsem třeba dočetla knížku co jsem našla u taťky v knihovně.  Verneovku Cesta do středu země, předtím kriminálku, co mi dal syn Dívka ve vlaku a předtím Přechod čarodějů, která je o šamanismu v Mexiku, takže od každého něco. Čtu od malička a miluju pocit, jak vplujete do knihy a necháte svou představivost pracovat.  Nemáme televizi, což spoustu lidí v našem okolí zaráží a vždy se ptají, co jako děláme večer… Každý vždy říká že má doma televizi jen jako kulisu a dívá se hlavně na dokumenty. A pak k nim přijdete na návštěvu a jedou tam ty nekonečné seriály a reklamy.

Fandím vám, já ji mám víceméně z pracovních důvodů…máte tedy i na toto stejný názor s manželem?

Ano, kdyby manžel chtěl televizi tak bychom udělali nějaký kompromis. Ale bohudík na spoustu věcí se díváme stejně.

Zpívala jste a zpíváte nadále dětem? A co čtení na dobrou noc? U nás praktikujeme čtení stále bez ohledu na věk čtenáře i posluchače…

Zpívám a ráda. Když se narodila Janinka oprášila jsem všechny říkadla a písničky. Janince říkám zatím pohádky zpaměti, protože knížku se mi vždy snaží vzít, a to je pak uspávání na dlouho. Ale pohádkové knížky u nás tvoří velkou část naší knihovny. Pohádky milujeme. Tak se moc těším, až začneme číst.

Myslím, že jste člověk, který je šťastný ve svém životě jako takovém, navíc s plnohodnotným vědomím archetypu svého ženství…

Ano…Miluju svůj život. Mám vše o čem jsem vždy snila. Jsem opravdu šťastná.

Myšlenka na závěr?

Pokud chcete změnit svět vraťte se domů a milujte svou rodinu.

 

 

 

 

Datum vložení: 5. 7. 2020 11:47
Datum poslední aktualizace: 7. 1. 2021 13:10
Autor: Karolína Holl

OBEC

Lidé v naší dědině

Logo

Facebook

Anketa

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Svátek a výročí

Dnes je 13.5.2021

Svátek má Servác

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Světový den koktejlů

Zítra má svátek Bonifác

Státní svátky a významné dny na zítřek:

  • Světový den hypertenze

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5
1
6 7 8 9
10 11 12
1
13
1
14 15 16
17 18 19
1
20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2
1
3 4 5 6

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Mokrý máj - v stodole ráj.

Pranostika na akt. den

Svatí Pankráci, Serváci a Bonifáci, vás se bojí všeci sedláci.