Obec Police
ObecPolice
Obec Police

datová schránka: knaa7xy

Justýna Tydlačková

Justýna Tydlačková

aneb /5 v 1/

Máš krásné jméno, jehož latinský význam je „spravedlivá“. Jsi spravedlivá? 

Popravdě? Tohle je pro mě těžká otázka. Asi ano, asi jsem spravedlivá. Když jsem byla mladší a bydlela ještě doma, tak jsem se se sourozenci vždycky o bonbóny dělila stejně, protože mi bylo líto, že bych jich já měla sníst víc než oni. A když mi náhodou zbyl jeden, tak jsem ho nechala napospas na kuchyňské lince.

A jsi se svým jménem spokojená?

Na své jméno jsem si hodně dlouho zvykala, hodně lidí mi říkalo "Justo", a to mně třeba hodně štvalo, nebo za mnou lidi chodili a říkali mi: "Ty se fakt jmenuješ Justýna? A je to vůbec v kalendáři?" Ale teď mi přijde naopak dost hustý, že mě mamka pojmenovala podle písničky od skupiny XIII. století, jejichž žánrem je gothic rock, takže docela úlet, no, kdo to o sobě může říct? (Haha)

 

Frontman této skupiny je všestranně talentovaný, skládal i scénickou hudbu v Horáckém divadle, od punku k Shakespearovi…Bylas někdy na jejich koncertě?

Na jejich koncertě jsem nikdy nebyla, ale třeba na sebe někdy s mamkou nahodíme kožené bundy, ostny kolem krku a pojedeme na pořádnou pařbu na počest její skvělé dcery…

Představuješ mladou generaci, láká tě svět, nebo chceš zakotvit tady? Police zjevně nejsou tvým rodištěm? 

Svého taťku tímhle asi hodně zklamu, ale svět jako takový mně vůbec neláká. Teda alespoň z toho pracovního hlediska ne. Mám sice jazykovku a anglicky se mě snažili učit v podstatě celý život, ale nejsem zrovna "myslící typ" a učení mě moc nebaví. Hlavně asi nemám "koule" na to, se sebrat a odjet. V Policích se cítím prostě doma, vždyť je tady krásně. A hlavně tu mám lidi, kteří mi od mala dělají domov domovem. Já jsem už jako děcko nesnášela život v paneláku, chtěla jsem pořád být v Podlesí u babičky, taky proto, že tam byl i taťka, ale pak mi vždycky začala chybět mamka. Myslím, že se mnou museli mít docela peklo. (Haha) Takže si asi dokážete představit, co to pro mě bylo, když si mamka našla Juráše a najednou jsem měla z pokojíčku v bytě obří barák, zahradu jak blázen, úplnou rodinu, a dokonce i ségru! Takže mým rodištěm Police nejsou, to je Zubří, jsem taky naplavenina, ale už jsem tu tak dlouho, že si připadám jako bych se tu narodila.

Každý z nás má svůj úhel pohledu na prostředí, ve kterém žije a kde se cítí doma.

Všude je dobře, ale doma je doma. Mně se na Policích nejvíc líbí ten slepičinec. Taková tichá pošta, na dolním konci jedna paní povídala, na Výpustě to psala, v ulici to vůbec neřekla ona a na horním konci to byl vlastně chlap. To je prostě bomba!

Čím sis přála být jako mála holka? 

Princeznou přeci! Jenže to se mi nepoštěstilo, nějak jsem se sekla o pár desítek století, takže když mi došlo, že nebydlím na hradě, ale v obyčejném baráku, rozhodla jsem se být vílou. Běhat po dědině navlečená v záclonách a cpát lidem do schránek plevel z pole, který jsme si s holkama představovaly jako nádherné květiny, taky nebyl úplně dobrý marketingový tah. Pak jsem teda chtěla být ještě čarodějka, ale když se mi nedařilo proměnit rybičky v jezírku na delfíny, vykašlala jsem se na to.


Já myslím, že v každé ženě je kus princezny i malé čarodějky?! 

Umím okouzlit chlapce, počítá se to?

Ano počítá! Studovalas obchodní školu, to byl záměr, nebo jen mezičas? 

Záměr to pro mě nebyl, já si přála jít na zemědělku, ale dostala jsem se na obchodku. A tehdy, když jsem v patnácti prostě nevěděla, co chci, to bylo lepší řešení pro budoucnost. Což s odstupem času stále určitě je. Sice neumím řídit traktor, ale umím účtovat. Teda aspoň v rámci možností...

Přej si traktor k Vánocům a uvidíme…Pracuješ ve firmě Agrotech v Poličné. Baví tě to? A co přesně děláš? 

Dělám "ošetřovatelku skotu", tedy dojičku a popravdě? Já jsem se v tom úplně našla. Dělat hlavou mi moc nejde, nebo možná spíš nechci. A dělat rukama mě prostě baví. V podstatě dělám to, co jsem si vždycky přála. Dělám se zvířaty, dělám něco, co je pro lidi důležité a dělám práci, která se prostě dělat musí. A nedělám s lidma. Vím, že to není práce na celý život, protože jestli někdy budu mít děti, tak se taková práce absolutně zvládat nedá, dokud teda nebudou samostatné, ale to je otázka budoucnosti, takže teď můžu dělat co mě baví.

Co tvoje aktivita v SDH? Máš ještě jiné záliby a aktivity?

Asi se letos nedá říct, že jsem "aktivní". Chtěla jsem být aktivní, ale covid mi to nedovolil a taky na ty soutěže sama jezdit nemůžu, že jo. Moji největší zálibou je hledění do zdi a pití piva, to se mi pak v hlavě rodí nejvíc nápadů.  (Haha) Pak ještě ráda vařím, peču a občas taky fotím... A ještě mám podivnou zálibu v uklízení, odmašťovač je jeden z mých nejlepších kamarádů.
 

Máš velký smysl pro humor! Už jsi v té zdi něco „vyhleděla“?

Děkuji, nevím, jestli velký, ale občas se mi podaří plácnout nějakou blbost která lidi rozesměje. To víte že vyhleděla, třeba všechny písemky, které jsem kdy ve škole psala, maturitní slohy, většinu odpovědí na vaše otázky…

Směju se…A co koně? Jak a kdy ti vstoupili do života?

Koně mi vstoupili do života, když jste se s Marky a Milanem přistěhovali. Od té doby mě to chytlo a nepustilo, už to pro mě není koníček, ale "životní styl". I když se od jisté doby bojím jezdit, tak se pořád ráda svezu. Nebo alespoň trávím čas s koňmi u Kelnarů na Hromnici. Občas stačí koně jen pozorovat a poslouchat, jak žvýkají, možná jsem divná, ale je to prostě relax. Pokračování to bude mít asi věčné, jen čekám na tu svoji koňskou spřízněnou duši, která mě třeba vrátí zpět do sedla nadobro, a ne jednou za půl roku.
 

Ano potvrzuji, přežvykování koní je relax! Takže by sis přála svého koně?!

Jak jsem řekla, čekám na svoji koňskou spřízněnou duši. Nechávám to tak nějak plynout. Až mě nějaký kůň chytne za srdce natolik, že se prostě rozhodnu ho mít, tak pokud budu mít dostatek financí na to, abych se o něj postarala a budu ho mít kam dát, koupím si ho. Přece jen to není levná záležitost…
 

A teď k jádru doby bláznivé-covidové, co si o tom všem myslíš?

Myslím si o tom to, že lidstvo si prostě musí v určité etapě vývoje projít nějakou "krizí", aby se trošku zbrchalo. Protože vývoj letí neuvěřitelnou rychlostí vpřed a když se nejsme schopni občas zastavit a nadechnout sami, holt nás k tomu někdo nebo něco musí kopnout. Současná situace zdá se mi ale poněkud přehnaná. Tím neříkám, že ten virus beru na lehkou váhu, je to svinstvo, ale to je ve své podstatě každá nemoc. Já chápu, že je to něco nového, neznámého a kdo ví, kde se to vzalo. Ovšem ten nátlak na lidi, který média za mě zcela zbytečně vytvářejí, je neuvěřitelný. Některé vládní nařízení mi taky nejdou do hlavy, když se nad tím logicky zamyslím, ale přenechme to odborníkům.
Vím, že je tohle pro spoustu lidí těžké období, ale je důležité i ve špatných věcech hledat to dobré, vždyť po každé bouřce přece jednou musí vyjít slunce...
 

Doufejme. Obávám se, že lidstvo je nepoučitelné. Myslím, že slunci jsme víceméně fuk a lidé musí žít v souladu s přírodou, ale zapomínají na to. Věříš v člověka?

Bohužel, to si taky myslím. Snažím se věřit v člověka, přece nemůžeme být všichni takoví blbci. Ano, spoustu lidí na to zapomnělo, většina se žene jen za slávou a penězi, přitom jim vůbec nedochází, nebo spíš asi nechce dojít, o kolik krásy tam venku přichází a kolik jí někteří svým podnikáním ničí. Ano, člověk k přežití a udržení určitého životního standartu potřebuje peníze, ale potřebují jich někteří mít tolik, že by se v nich mohli každý večer koupat? Když jsem byla malá, všude lítali motýli. A kde jsou teď? Neříkám, že jsem světice, taky nedělám spoustu věcí správně. Ale myslím si, že by bylo mnohem užitečnější udělat někde rybník než postavit cestu uprostřed pole, která vede odnikud nikam. Já vím, že si člověk nemůže jen tak vykopat rybník, ale to nemůže ani cestu.

Jakou posloucháš hudbu? Máš vyhraněný vkus třeba v oblékání?

Vyhraněný žánr hudby nemám, poslouchám to, co se mi zrovna zalíbí nebo na co mám náladu.  Hodně mě to táhne k osmdesátkám a devadesátkám. To děckám na táborech dělám při hrách diskotéky a paříme všichni, ale taky nepohrdnu rockovou muzikou, Václavem Neckářem, a abych nevypadala jako starý mládenec v mladém těle, tak z dnešní hudby se mi líbí třeba kapela Mirai. Vyhraněný vkus na oblékání nemám, celkově nerada nakupuju, takže většinou na sebe hodím první věc, co vezmu do ruky a jdu. Občas to podle toho vypadá…
 

Máš hodně přátel?

Kamarádů a známých mám spousty, ale těch opravdových přátel, těch mám jen pár. Ale zase jsou to lidi, u kterých jsem si jistá, že mi kdykoliv s čímkoliv pomůžou. I kdybych chtěla zakopat mrtvolu. (Haha)

Jakých vlastností si na lidech ceníš a co ti vadí?

Já si u lidí moc nemůžu vybírat, jelikož jsem typický Blíženec a klidně dokážu mít i pět osobností najednou. Výhodou tohodle je, že si spíš lidi vybírají mě, což občas nechápu. Čas od času bych se nechtěla znát ani já. (Haha) Po většinu času jsem introvert a dokud někdo nezahájí konverzaci tak mlčím, ale někdy se probudím, a vykecala bych člověku díru do hlavy. Není moc věcí, co by mi vadilo, jsem taky docela flegmoš, ale občas mě dokáže vytočit tupost některých jedinců. Asi není nějaká vlastnost, které bych si cenila víc nebo míň, každý máme něco, své plusy i mínusy.

Rozumím, jsem také blíženec, a navíc ve své profesi žiju tisíce dalších životů. Tak zkus nějaký monolog „do hlavy“, na nějaké téma, co ti vyvstane na mysli?!

Ve své podstatě je tohle celé je můj monolog „do hlavy". A ty ostatní…Ty nejsou uveřejnitelné. (Haha)

Ty mně stále rozesmáváš! Jsi pověrčivá? Empatická? Důvěřivá? Tolerantní? Spolehlivá? Kreativní? 

Pověrčivá asi trošku jsem, ne teda tak, že si někde přečtu teorii o konci světa v roce 2021 a začnu si kopat protiatomový kryt, z toho už jsem vyrostla po konci světa 2012! Ale jsou věci, ve které prostě věřím. Empatická nevím, důvěřivá a tolerantní občas až moc. S mojí spolehlivostí je to taková docela horská dráha, protože já strašně zapomínám, co si nenapíšu jako by nebylo a nejhorší je, že si zapomínám ty věci i napsat...A kreativitu jsem po mamce bohužel nepodědila. Vlastně jsem toho po svých rodičích celkově moc nepodědila, jsem vůbec jejich?
 

Můžeš být prototypem svých dávných předků, kdoví cos „dělala“ před několika staletími a kdo byli tvoji dávní praprapraprarodiče

No, tak jestli jsem prototypem někoho takového, tak ten člověk měl někde ve středověku asi hodně těžký život. (Haha)
 

Tak něco na závěr, optimistického…

Já si říkám, že vždycky může být hůř a taky se řídím větou, kterou kdysi prohlásil hokejový trenér Ivan Hlinka. HLAVNÍ JE SE Z TOHO … no, víte co…
 

Děkuji za setkání, uvažuji o „seriálu“, cením si tvé originality, odvahy a pozitivní energie, a těším se na pokračovaní. JJ

Datum vložení: 8. 11. 2020 10:36
Datum poslední aktualizace: 7. 1. 2021 13:09
Autor: Karolína Holl

OBEC

Lidé v naší dědině

Logo

Facebook

Anketa

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Svátek a výročí

Dnes je 13.5.2021

Svátek má Servác

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Světový den koktejlů

Zítra má svátek Bonifác

Státní svátky a významné dny na zítřek:

  • Světový den hypertenze

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5
1
6 7 8 9
10 11 12
1
13
1
14 15 16
17 18 19
1
20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2
1
3 4 5 6

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Mokrý máj - v stodole ráj.

Pranostika na akt. den

Pan Serboni pálí stromy.