Karel Hlavica

Kdy a jak Vás zavál osud do Polic?

Jsem rodák a moji předkové pocházejí jak z Polic, tak z nedalekých Komárovic.

Rodáků je zde hodně. Nic bližšího z vašeho původu neprozradíte?

Zatím jsem se k tomu nedostal, ale snad někdy dojde doba, kdy se pokusím svůj rod probádat co nejdále.

Kdy Vás poprvé napadlo, že byste mohl vykonávat post starosty?

To mě nikdy nenapadlo, že bych mohl být starostou.  Ale po svobodných volbách v roce 1990 jsem zastával post místostarosty a po odchodu první starostky na mateřskou jsem se rozhodoval, zda bych tuto funkci mohl dělat na plný úvazek. Zastupitelé mi dali hlasy a tak jsem se ocitl ve vedení obce. Zde byl prvořadý úkol dovést do obce vodu, která tady dlouhodobě chyběla. V letních měsících se voda přivážela v cisternách a i já s manželkou, když byly děti malé, jsme vodu dováželi v barelech. A dovedete si to představit, když se na vše musí voda dovážet, jak na praní, tak i na vaření, tak potom si člověk váží toho, že může doma otočit kohoutkem a voda mu vždycky teče. Od této doby jsem ve funkci s přestávkou jednoho volebního období, kdy jsem byl úředníkem na městském úřadu. Byla to dobrá zkušenost, ze které jsem si odnesl spoustu poznatků do další práce.

Jste tedy víceméně už dlouho starostou z povolání. Když se ohlédnete zpět, co vidíte?

Je to práce velmi náročná jak časově, tak i odpovědná. Nelze dělat ze všeho okamžité závěry a někdy čas ukáže, že některá rozhodnutí nebyla dobrá nebo, že byla velmi dobrá. Ale tak už to chodí.

A budoucnost?

Na úřadě je pořád co dělat a nikdy nelze říci, že už je hotovo. Skoro vše co se dalo zakopat do země je už uděláno a nyní můžeme dělat to co je vidět a zpříjemňuje nám to každodenní život v obci.

Je pro Vás reflexe a hlavně sebereflexe v životě i v profesi důležitá?

Ano je. Člověk se musí nad svými rozhodnutími zamyslet, a jak už jsem řekl, někdy jsou ta rozhodnutí velmi těžká.

Prolíná se Vám soukromí do praxe starosty a opačně? Z jakého úhlu pohledu komunikujete s obyvateli, se kterými se většinou asi dlouho znáte?

To nelze oddělit, kdy je starosta v práci a kdy ne.  Je důležité si udělat čas na rodinu, odpočinek i koníčky, ale je to velmi těžké. I při procházce dědinou se potkávám s lidmi, kteří chtějí svůj problém řešit pokud možno okamžitě, ale to k této funkci patří.

Kdybyste nebyl starostou, čím byste byl?

To nevím, ale než jsem byl zvolen starostou, vykonával jsem technickou funkci v bývalých sklárnách ve Valašském Meziříčí, takže bych asi skončil někde u této profese. 

Jste přírodní člověk?

Mám k přírodě blízko, rád se pohybuji jak v lese, tak po loukách v okolí. Když zajdete kousek za dědinu, tak objevíte spoustu krásné a někdy i neporušené přírody. Nemusíme jezdit někde do zahraničí, ale za humny máme krásné kouty. Hostýnské vrchy byly překrásné, ale vlivem kůrovcové kalamity jsou nyní zubožené. Ale věřím tomu, že časem zase budeme mít před sebou pěkné hory.

Ano, máte pravdu. Takže je dobře, že v těch krásných horách nemáme skládku odpadu, nebo ne?!

Otázka odpadového centra, nebo i skládky je v současné době vyřešena. Občané se v referendu rozhodli, že takové zařízení na území obce nechtějí a to stále platí. Můj osobní názor na tuto problematiku je takový, že by v obci mohl být sběrný dvůr, případně malá komunitní kompostárna na posečenou trávu, větve, apod. Bioodpad, který zde narostl a dáme ho do hnědých kontejnerů, vozíme  na 20km vzdálenou skládku. A po vývozu kontejnerů jsou některé znovu plné do druhého dne. Nějak jsme zapomněli, že máme kompostéry nebo v rohu zahrady malé hnojiště a hmota, která zde vyroste by se zase měla dostat zpět do půdy. Je lepší se posečené trávy zbavit výsypem do kompostéru, než se o ni starat na vlastním pozemku. V nejbližší době budeme připravovat další program rozvoje obce, jehož součástí je i dotazníkový průzkum, kde se budou občané moci vyjádřit i k problematice odpadového hospodářství v obci.

Starosta by měl být i stratég, psycholog i pragmatik a tak trochu renesanční bytost, ve smyslu vnímání a myšlení, hledání pravdivých a objektivních momentů při jednání a rozhodování. Jste takový?

To neumím posoudit.

Myslíte si, že jste oblíbený starosta, bez ohledu na průběh voleb?

To musí posoudit jiní.

Na koho v životě nejvíc dáte? Máte skutečné přátele?

Samozřejmě na manželku, to by mi neodpustila, jak to bude číst. Ale teď vážně. Při rozhodování se radím se svými spolupracovníky i kamarády, ale rozhodnutí nakonec je vždy na mě. Starosta je odpovědný za všechno a z toho pramení velká zodpovědnost a pokora.

Kdybyste měl charakterizovat obyvatele naší dědiny, co by Vás napadlo především?

Různorodost povah a charakterů. Což je samozřejmě dobře. Protože člověk je jedinečný tvor a jeho jedinečnost je právě v těch odlišnostech.

Dokázal byste pojmenovat charakter a atmosféru naší dědiny?

Nevím, jak bych ji charakterizoval, protože každý máme nějaký názor a svou představu o životě nejen v obci, ale i v celé společnosti. 

Co Vám v kontextu s vesnicí leží nejvíc na srdci, ve smyslu změn k lepšímu, či konkrétnímu rozvoji obce?

Pro zlepšení především zapojení více občanů do jakýchkoliv akcí, které dají spoustu příprav a starostí.  A není to jenom záležitost obecního úřadu ale hlavně jednotlivých místních  spolků a aktivních lidí. Zapojení jednotlivce pro zlepšení může být i pomoc při zkrášlení obce v okolí svého domu. Pro většinu je samozřejmostí, že si v okolí bydliště udržují pořádek a to i na veřejných plochách. Ale jsou i tací, co si důsledně udržují pouze pozemek po svou hranici a dál už ne.Co bych přivítal je pořízení komunální techniky na úklid a služby v obci, takový malý traktorek.

Zažil jste tedy za svou kariéru různé složení zastupitelstva. Jak vnímáte současný kolektiv a práci zastupitelstva?

Každé zastupitelstvo je jiné. Ale jak s oblibou říkám, co jsme si zvolili, to máme. Současné je složeno z mladých lidí, kteří vnášejí do diskusí nové myšlenky a postupně se učí, co obnáší post zastupitele a jeho odpovědnost.

Vzhledem k mému věku, děkuji jako členka zastupitelstva za kompliment. /smích/ Vaše odpověď je ale obecná. Můžete být konkrétnější? Například vzhledem k impulsům členů třeba k dotacím a k určitým krokům a nápadům v progresivním rozvoji obce ve všech oblastech. Máme titul Obec přátelská k rodině. Stály by za zmínku i další věci?!

Zastupitelstvo se musí jako celek shodnout na rozvoji a zda se jedná o progres či stagnaci, to musí posoudit obyvatelé.  Je jistě dobré, že můžeme žádat o dotace, ale ty nejsou samospasitelné. Na velkých projektech se zřejmě bez dotace neobejdeme, ale na malých se musíme rozhodnout, zda podmínky dotace nejsou pro nás svazující, kdy je potřeba zpracovat projekt, žádost a po podání pak čekat, zda jsme byli úspěšní. A pokud ano, je potřeba si uvědomit, že musíme dodržet podmínky obdržené dotace a v případě nedodržení může přijít sankce. A to je kolikrát hodně svazující. Vždy musíme mít na paměti, zda náklady a čas na přípravu žádosti nám vynahradí obdržená dotace, jejíž procento neustále klesá. Takže za mě dotace ano, ale s rozumem.

Je něco, na co jste pyšný jako starosta, co je třeba hmatatelné a viditelné?

Slovo pyšný nemám rád, spíš se snažím být pokorný a děkovat za každou dobrou věc, která se podaří. A povedlo se toho dost, jako zasíťování obce i nového stavebního obvodu na Výpustě. A v poslední době částečná úprava vzhledu obce v okolí točny a vybudování cestní sítě do okolních obcí a k lesním celkům. Není to ovšem jen moje zásluha, ale spolupracovníků na obecním úřadě a celého zastupitelstva.

Co Vám dělá radost a co Vás rozčiluje?

Každá dobrá věc, která má smysl a je pěkná. Rozčilují mě některé byrokratické postupy a nesmysly na které potřebujete papír a ty zaberou nejvíce času.

Je něco, co Vás trápí, třeba nějaká dlouho neřešitelná situace?

Problematických věcí je v obci mnoho, ale např. škola, hospoda, prostor v Hučále, doprava a to především parkování na komunikacích, kdy je kolikrát problém mezi auty prokličkovat.

Můžete ve zkratce nastínit nějakou vizi pro zlepšení situace školy a hospody? Dvou priorit obce?

Škola, je z mého pohledu velmi důležitá instituce z hlediska rozvoje obce. Zde se setkává nejen nejmladší generace, ale i rodiče a prarodiče, při doprovázení svých ratolestí do školy, ale škola formuje žáky do dalšího života. A u nejmladší generace je to obzvlášť důležité. Ve škole došlo ke generační výměně, máme novou paní ředitelku, ale budova potřebuje další vylepšení z hlediska technického vybavení, ale i venkovního pláště, který má už hodně za sebou. Co se týká hospody, tak zde máme velmi šikovnou paní hospodskou, která za současného stavu budovy a jeho vybavení, z ní udělala místo, kde občané rádi pořádají rodinné i jiné oslavy a v letních měsících využívají příjemnou venkovní zahrádku. Rekonstrukce hospody by obnášela velké náklady a uzavření provozu. V rámci žádosti o dotaci na zpracování koncepčních dokumentů, počítáme i s návrhem studie nového komunitního centra včetně hospody, které by mohlo sloužit i pro další aktivity místních spolků či školy.

Máte dospělé děti, tedy dcery a syna, dělají Vám radost?

Děti mi dosud dělají radost a to tím, že se rády vracejí do rodného hnízda, kde mají dveře vždy otevřené.

Jste dobrý otec?

Snad ano, snažil jsem se děti vychovávat k poctivosti, píli, pokoře, ale tíha odpovědnosti ležela především na manželce, která byla s dětmi většinu času, kdy já jsem byl v práci.

Máte nějaká splnitelná přání, v soukromí i obecně?

Abychom byli spolu pokud možno spokojeni a navzájem si nevytvářeli problémy, kterých má každý člověk spoustu a musí se s nimi každodenně popasovat.

Existuje teorie, že slovo problém je pouze pojem a ve skutečnosti nic takového neexistuje?! Co si o tom myslíte?

Toto je spíše filozofická otázka.

Prozradíte své oblíbené místo v našem katastru, kam často a rád chodíte?

Mám rád přírodu a zahradu za domem, kde rád relaxuji. Mám rád procházky na nějaký kopec, kde je krásný výhled a pokud jsem tam už byl tak je vždy něco nového objevovat.

Vzhledem k úžasným výhledům z vašeho místa bydliště, a kopci na kterém je naše dědina rozprostřena, bych očekávala kontrastní touhu po širých pláních a údolích?!

Kopečky a hory patří k mému životu, a když projíždím Hanou, tak mi tam chybí ty vršky a kopce. A rád se vracím na ten náš polický kopeček, na který jsem zvyklý. A co se týká již vyšších a vysokých hor, jako Tatry nebo Alpy, tak k nim mám respekt a obdiv k té nádheře.

Blíží se Vánoce a konec roku 2019, máte zde tedy prostor z pozice starosty obce, ale i člověka, pro bilanci co bylo, je a bude?!Prosím…

Konec roku se blíží a každý z nás by si měl uvědomit, že jsme na tomto světě jen krátce. Současná hektická doba nám přinesla nejen svobodu, možnosti cestování, podnikání ale i odcizení. Rozvoj informačních technologií nás zahrnuje spoustou zpráv, které nejsme schopni vstřebat, a pak už nám nezbývá čas na souseda, samotného seniora nebo nemocného kamaráda. Byl bych rád, kdyby období vánoc a přelomu roku bylo časem pospolitosti nejen v rodinách, ale navzájem mezi lidmi.