Lubomír a Roman Hohlovi

1. Luboš byl zvolen zastupitelem obce. Co vy na to?

Luboš: Mě to překvapilo i potěšilo. Vážím si všech, kteří mě dali hlasy. Beru to zodpovědně!

Roman: Jsem rád, že se s bráchou dostal do zastupitelstva selský rozum. Sám jsem kdysi o takovou funkci usiloval a určitě by mě to bavilo, dělat něco pro život v naší dědině.

2. Co byste preferovali v rozvoji naší dědiny. Co vám nejvíc vadí?

Luboš: Přál bych naší obci nové kulturní centrum, snad se to podaří časem. A vadí mě byrokracie v celé slavné unii. Ztráta selského rozumu pro jednoduché, normální řešení  problémů. Je těžké něco měnit k lepšímu v tomto složitém systému.

Roman: Souhlasím. A preferuju sázení stromů a vnější úpravu vesnice.

3. Váš rod sídlí po meči v Policích dlouho že?

Luboš: Ano brácha to má zmapované.

Roman: Zajímá mě historie obecně, nejen našeho rodu, dostal jsem se v pátrání po předcích až do 16 století. A pátrám dál nejen o naší rodině, ale obecně mě zajímají osudy lidí. Chtěl bych uspořádat na obci výstavu historických dokumentů, předmětů a zbraní.

4. Váš tatínek měl život tady velmi rád a byl pro oba velkým vzorem!

Oba: Ano, narodil se přímo tady v Policích v roce 1944. Narodili se tu i jeho rodiče. Otec byl skromný člověk, plný lásky, se smyslem pro rodinu. Jeho pokora, byla pokornější, než „ normální“ pokora. Měli jsme hospodářství a hodně zvířat, ale tatínek nedokázal žádné zabít. S maminkou se seznámili na nádraží ve Valmezu. Maminka pochází z Huslenek. Vyrůstali jsme v prostředí plném rodičovské lásky a podpory i když s přísnou výchovou. Specialitou naší rodiny byly „pondělky“. To maminka nepracovala, zůstala doma a měli jsme ji pro sebe, to byl svátek. Vařily se zemáky na všechny možné způsoby, teda nejen v pondělí. Luba měl taky svoje vycvičené hejno hus, které chodil pást. Vzpomínáme na společné chvíle při práci na poli, senoseč a kosení kosou a první pivo od tatínka po práci. Měli jsme krásné dětství a otec byl pro nás vzorem.

5. Lubo, tebe osud poslal na čas do světa, stýskalo se ti?

Luboš: Ano velice, stesk, který jsem tam cítil, se nedá popsat. Tam jsem si uvědomil, že jsem vlastenec. Fakt! Odešel jsem do Holandska, abych vyřešil složitou situaci prvního manželství, vydělal peníze a zabezpečil rodinu. Nechtěl jsem nikoho zatěžovat svými problémy. Podmínky tam byly hrozné, pracoval jsem na velkém vrakovišti, dřina, únava, motory. Měl jsem fajn šéfa, ale nebylo to jednoduché, hodně jsem riskoval, denně jsem cvičil, abych vydržel a myslel přitom na rodinu a domov. Na návrat.

Roman: To můžu potvrdit, byl jsem tam za ním. Neměl to tam lehké!

6. Lubo, baví tě pořád tvoje práce? Nemíhají se ti před spaním před očima auta a motory?

Luboš: Jo baví, i když často nadávám. Auta se mě míhají, ale míhají se mně i jiné příjemnější věci!/haha/ Mám disciplínu a jsem na sebe přísný, mám vůli dotáhnout věci do konce. Pracuju od nevidím do nevidím. Uděláno - zameteno - čisto!/ podotýká Roman/

7. Plníte si oba své sny?

Luboš: Sen jsem si splnil, když jsem začal ve čtyřiceti letech hrát hokej! Když mě bylo šestnáct, udělal jsem 2 100 kliků za hodinu, což je v současnosti už jen sen. Stále občas cvičím, ale intervaly  se prodlužují/hahaha/léta běží… Momentálně sním o obojživelném bojovém vozidle BVP.

Roman: Já mám dost živé sny, jejich děje se pak i plní!? Takže opatrně… Jako kluk jsem chtěl být hospodským, ale hlavně kovářem, toto řemeslo obdivuju dodnes. Chtěl bych někdy do Kanady k jezerům, příroda, indiáni. A možná, že i ten kovář ještě někdy budu?!

8. Proč jsi Lubo myslivcem a ty Romane máš více identit??

Luboš: Od 11 let jsem chodil do mysliveckého kroužku Zlatá srnčí trofej, který tady vedl pan Jiří Las, ten mě velice ovlivnil. Po návratu z ciziny jsem si udělal zkoušky myslivosti. Miluju přírodu a samota na posedu je dobrá. Myslivost je ale také o zodpovědnosti a řešení konkrétních situací.

Roman: No, připouštím možnost převtělování, takže jsem indiánem, středověkým rytířem ad. Účinkoval jsem ve filmu Apoštol indiánů, který se mimochodem natáčel v Policích a v osadě Na Klimčeně. Dělám taky dlouho historický šerm a prošel jsem přípravou na šermířské magisterium pod vedením našich nejlepších šermířů .Baví mě divadlo s tím spojené. Tančím latinskoamerické tance a nejraději mám waltz.  Mimochodem myslivost se mě také týká a chovám včely, kromě jiných rozmanitých zvířat. To mám po tatínkovi, asi. A jsem tím, kým jsem se měl stát.

9. Jak odpočíváte? Vzhledem k rozmanitosti zájmů Romana a práce Luboše. Odpočíváte vůbec?

Luboš: Já odpočívám v kruhu své rodiny a jinak mě musí ven vytáhnout brácha, ale za to jsem rád! Jinak v přírodě, zastavit se, dívat, dýchat a nic víc.

Roman:  Moje aktivity se navzájem prolínají, tedy i s odpočinkem. Ale umím meditovat, dělám jógu. Jinak stejně jako Luba- les, tráva, příroda zastavit se a nic. Naslouchat a být.

10. Romane ty jsi mladší, neodstrkoval tě brácha v dětství? Radíte se spolu o důležitých věcech?

Roman:  Brácha s kamarádama mě utíkali, ale já jsem jim byl v patách/haha/ Rád si vyslechnu jeho názor, ale rozhoduju se sám. Je pro mě ale jako starší brácha vzorem.

11. A co koně?

Roman: Já mám rád koně živé, na plemenu nezáleží. Určitě si zase nějakého pořídím, všechno má svůj čas.

Luboš: Já mám raději ty pod kapotou a co nejvíc!/hahaha/

12. Předpokládm, že se vám líbí i stejné typy žen?!

Oba: Ne!/haha/

13. Máte společné vlastnosti a názor na život?

Roman:  Hrdost, smysl pro čest. Moje krédo je-Nesuď ostatní, nevíš jaká je jejich cesta. Moc bych si přál, kdyby tak ostatní pohlíželi i na mně.

Luboš: Souhlasím. Jsme sice každý jiný, ale v gruntu máme stejný zdravý základ. A za vše vděčíme svým rodičům!

14. Myslíte si, že jste svým dětem tím čím byl pro vás tatínek?

Roman: Myslím, že snad ano, snažím se, to ukáže čas.

Luboš: No snad ano, já prý ale často „řvu“. Jsem prostě Lev. Tatínek byl mírný. Tož uvidíme co na to moje dcery….

15. Hodláte tedy zbytek života strávit v Policích?

Oba: Ano