Lucie Kristová

Paní ředitelku jsem zastihla v pracovním při úklidu a malování celé školy i školky, leč s úsměvem a rouškou na tváři, budova dostává čistou a čerstvou vnitřní tvář, aby se tam všichni, nejen děti cítily dobře

Sotva jste nastoupila na post ředitelky, zjevil se „vir“ a školy se zavřely.

Asi nikoho z nás by ještě donedávna nenapadlo, co celý svět postihne. Karanténa, omezení v životech nás všech, uzavření škol ze dne na den. Všichni už toho máme nejspíš plné zuby, ale nezbývá než se situaci přizpůsobit a myslet pozitivně. Můj obdiv si zaslouží všichni, kdo situaci v nastavených podmínkách zvládají. A z mé pozice učitelky jsou to hlavně rodiče, kteří museli částečně převzít naši úlohu. Ani pro nás, pedagogy, tato doba není lehká, ale opravdu se snažíme ze všech sil novou situaci zvládnout, přizpůsobit se a nadále svou profesi na dálku vykonávat. I tato doba ale má svá pozitiva. S ochotou lidí pomáhat si navzájem, podporovat se a chovat se k sobě ohleduplně se člověk v tomto období potkává na každém kroku. A z toho mám opravdu velkou radost, že se lidskost ze světa nevytratila, právě naopak.

Máte tedy stále „fofr“ navzdory nouzovému stavu?!

Nevýhodou na malých školách je malý pedagogický sbor a hlavně absence zástupců ředitele, kteří mohou přebírat část povinností ředitele. Na velkých školách může mít k dispozici ředitel zástupců i několik. Všechny školy ale mají stejnou administrativu i stejně nastavené podmínky fungování, a tak většina administrativní práce je tedy na malých školách jen na řediteli. Spolu s učením je toho opravdu v začátcích hodně. Takže ještě pořád mám „fofr“. Naštěstí jsem obklopena výborným pracovním kolektivem, který mi pomáhá a podporuje mě.  Velice děkuji mé paní účetní a všem pedagogům a zaměstnancům, že to spolu zatím zvládáme.

Máte digitální fofr, fenomén dnešního světa.

Jsem typ, který vždy radši zvolí klasickou knihu než čtečku elektronických knih. Ale v dnešní moderní době bez digitalizace není možné existovat. Teď jsem vděčná, že mohu digitální technologie využít k distančnímu vzdělávání a ke komunikaci. S dětmi si voláme, učíme se na „dálku“, píšeme si zprávy, posíláme fotky a videa, takže spolu udržujeme alespoň nějaký kontakt. I když osobní přístup je nenahraditelný.

Vzpomenete si, kdy Vás poprvé napadlo, že budete učitelkou?

Vždy jsem měla ráda děti, už od 5. třídy na základní škole jsem se chtěla stát paní učitelkou v mateřské škole nebo dětskou zdravotní sestrou. Rodiče si ale mysleli, že bude lepší, když si zvolím školu v místě mého bydliště, abych nemusela dojíždět nebo bydlet na internátu, takže jsem vystudovala Střední průmyslovou školu stavební ve Valašském Meziříčí. Po maturitě nakonec stejně vyhrála láska k dětem a úspěšně jsem složila zkoušky na pedagogickou fakultu. Studovala jsem na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a asi jako většina studentů na tyto roky vzpomínám moc ráda.

Setkala jste se s osobností pedagoga, která Vás ovlivnila?

Na vysoké škole si studenti vztah k pedagogům podle mého názoru moc nevytváří, takže se mi vybaví většinou učitelé ze základní a střední školy. Ale že by mě nějaký pedagog z mého mládí nějak výrazně ovlivnil, to asi ne.

Po studiu jste nastoupila do Polic. To je obdivuhodné, většina mladých chce do města a do ciziny.

V době, kdy jsem končila studia, jsem samozřejmě o možnosti odjet do světa uvažovala, ale člověk míní, život mění. Z osobních důvodů jsem neodcestovala a na poslední chvíli před prázdninami sháněla volné pracovní místo učitelky na 1. stupni základní školy. No a osud zafungoval, ozval se bývalý pan ředitel Buksa a byla jsem přijata.

Dvacet let je dlouhá doba, co vidíte, když se ohlédnete?

Je to opravdu dlouhá doba. Někteří z mých bývalých žáků už mají své děti, které nastupují k nám do školky, takže už jsem vlastně „školní babička“. (: Ale opravdu nejdůležitější pro mě je, když vidím, že ze všech vyrostli úžasní a dobří lidé.

Říká se, že pojem Česká učitelka je diagnosa…znáte nějaký vtip o učitelkách?!

Vtipkování o učitelkách samozřejmě slýchávám často. Ráda bych nějaký vtip přidala k dobru, bohužel mám na vtipy opravdu děravou hlavu a všechny hned zapomenu. (: Každého člověka asi trochu v životě ovlivní jeho profese, které se věnuje delší dobu. I já se často přistihnu, jak v sms zprávách kontroluji chyby. (: Ale doufám, že to je snad jediné „postižení“, které jsem za roky učení pochytila.

Pedagogem se člověk musí narodit a mít talent co říkáte?

Nejdůležitější je láska k dětem, empatie. A samozřejmě pevné nervy a nadhled. Asi se člověk musí s těmito vlastnostmi narodit.

Jak vzpomínáte na svá školní léta? Máte nějaký silný zážitek ať už pozitivní, nebo negativní?

Na školní léta a své dětství vzpomínám s láskou a moc ráda. A jak už to bývá, člověk většinou nepříjemné vzpomínky vytěsní a zůstanou ty příjemné. Takže za mě samá pozitiva. I když něco negativního se mi přece jen ze školních let vybavuje. V první třídě nás učila velice přísná paní učitelka, ze které většina nás malých prvňáčků měla velký strach. Ale všichni jsme ve zdraví přežili. (:

Přistupujete k dětem individuálně v rámci možností?!

O to by se měl snažit každý učitel. Na malé škole rodinného typu jako je ta naše v Policích je velkou výhodou to, že máme možnost děti a žáky dobře poznat, známe se s jejich rodiči, víme, jaké mají rodinné zázemí. To vše podporuje individuální přístup ke každému z nich.

Jste žena. V historii byla doba, kdy ženy nesměly téměř nic, natož být učitelkami. Vnímáte rozdíl mezi pozicemi muže a ženy v této profesi v naší době?

Je škoda, že ve školství je pořád velice málo mužů. Zastávám názor, že chlapi mají pro děti přirozenější autoritu, jsou více v klidu a nedůležité věci neřeší.

Učit na škole s propojenou formou výuky musí být náročné. Jak to zvládáte?

„Jen na rok“, byla naše dohoda s bývalým panem ředitelem, když mě po studiu na vysoké škole přijímal do školy v Policích na místo učitelky. Chtěla jsem jít učit do školy do města, ne na malotřídní školu ve vesnici. Během prvního roku jsem změnila názor, všechno bylo prima, děti, rodiče, rodinná škola, kde se všichni znají a pomáhají si, vztahy na pracovišti, bezvadní kolegové. Ráda jsem zůstala. Samozřejmě je náročnější učit víc ročníků najednou, ale je to o zvyku. A jako všechno to má své klady i zápory.

Zajímáte se o jiné školské systémy pro srovnání a inspiraci?

Samozřejmě musím být pořád v „obraze“, takže nové systémy a metody se snažím sledovat. Například systém Montessori, který je v poslední době dost oblíbený, probírám často s mou sestrou, která je učitelkou právě v Montessori škole. Úplně se s tímto systémem neztotožňuji, myslím, že dítě potřebuje mít dané určité mantinely. Ale záleží na povaze dítěte, některé právě tento přístup vyžadují. Nejlepší systém je asi od každého systému trochu. (:

Jakou máte u svých dětí doma pozici jako pedagog?

Často jsem mívala vůči svým dětem špatné svědomí, že jsem jim možná nedávala tolik trpělivosti a času, kolik bych chtěla. Někdy bylo náročné vrátit se ze školy od dětí k dětem. Ale doufám, že je to opravdu jen můj pocit a mé děti mi za pravdu nedají. Ve škole i mimo ni se jim daří, takže mé domácí působení jako pedagoga zatím nese své ovoce. (:

Preferujete nějaký předmět?

Ani ne. Ale i po dvaceti letech učení mě dokáže překvapit, jak krásný a zároveň složitý je náš český jazyk. Sama musím kolikrát nahlédnout do pravidel českého pravopisu a ujistit se o správném tvaru nebo pravopisu. (: A ráda sportuji, takže tělocvik.

Takže jste sportovní typ s láskou k mateřštině a učění je Vaším koníčkem.

Sport mě provází životem od malička. V zimě s rodiči a sourozenci běžky a lyžování, v létě túry, plavání, jízda na kole. Naštěstí i mé děti rády sportují.  A snažíme se sport pěstovat i s našimi žáky. V polické škole jsem v letošním školním roce založila cyklistický kroužek, kdy vyjíždíme s žáky na kolech do okolí, často chodíváme na túry nebo na procházky do lesa. Snad zase brzy společně vyrazíme. Čas trávený s dětmi mám ráda.

Máte-li volný čas, jak ho trávíte?

Ráda si přečtu pěknou knížku, zkouknu zajímavý film, scházím se s přáteli, sportuji, trávím čas s rodinou. Věci běžného života, které jsou pro nás v této době nad zlato.

Chcete něco vzkázat rodičům a dětem v Policích?

Určitě bych všem rodičům, dětem i ostatním občanům v Policích chtěla v této náročné době hlavně popřát hodně zdraví, spokojenosti, pohody a klidu. A sobě, ať naší škole a všem zaměstnancům dál věnují svou přízeň, protože bez nich bychom nebyli nic. Děkujeme.

Děkuji, přeji hodně sil a těším se na pokračování započatého rozhovoru „bez fofru“

Jana Janěková