Obec Police
ObecPolice

Monika a Víťa Zimákovi

Monika a Víťa Zimákovi

"hřiště života"

Naslouchala jsem vašemu spontánnímu vyprávění o životě a klást obecné otázky najednou nejde, ale nějak začít musíme-takže jaký vítr vás zavál do Polic, kdy, odkud, jak a proč?

Monika: Abych řekla pravdu, myslím si, že mi Police byly souzeny. Nejdřív jsem tady pracovala v místní hospůdce na brigádě to jsem ještě chodila na střední školu. Tehdy ještě hospoda byla pod vedením Mirka Svobody. Moji rodiče pak chtěli koupit dům a
v nabídce je zaujal právě domeček v Policích. No, a protože náhody prostě neexistují domeček prodával právě můj šéf Mirek. V Policích bydlím od roku 2011.

Víťa: Do Polic mě přivedl fotbal, jinak jsem o Policích do té doby ani nevěděl. Přivedli mě sem kamarádi, kteří za Police hráli. V našem domečku na Výpustě bydlíme 4 roky. Než jsme dostavěli bydleli jsme u tchýně a tchána na horním konci. Takže já celkem
v Policích bydlím už 6 let.

Vesnice se rozpíná zeširoka do kopce, máme několik konců a defacto žádnou pořádnou „náves“. Která část obce je vám sympatičtější, už jste bydleli na horním, teď jste něco mezi…

Monika: Když jsme bydleli u mých rodičů na horním konci, úplně jsem si to tam zamilovala. A díky tomu jsme v Policích začali stavět. Na Výpustě se žije taky dobře, máme tady větší soukromí. A kdyby tady byla lepší příjezdová cesta, tak by to bylo dokonalé, to jediné mě taky opravdu štve.

Víťa: Mému srdci je bližší Výpusta, máme tady krásný výhled do okolí a skvělé sousedy.

Monika

Na jakou školu jste chodila a jak se vám studovalo?

Chodila jsem do Rožnova pod Radhoštěm na Zemědělskou a přírodovědnou školu, obor Ekologie a ochrana krajiny, zaměření na pozemkové úpravy. Dnes už bych asi volila jiný obor, chtěla bych více pracovat s lidmi. Ale v období dospívání mě ta škola naprosto naplňovala. Líbilo se mi, že jeden týden jsem dojila krávy a druhý týden jsem chodila s přístroji a měřila jsem výšky budov apod. Práce byla velice různorodá. Díky této škole např. umím pojmenovat kdejakou rostlinu či strom.

Ona si vás ekologie možná v budoucnu znovu najde, krajinu je třeba chránit a respektovat a všechno má svůj čas. Máte silné sociální cítění a empatii k životu jiných lidí, především starých, a jak jste zmínila chcete pracovat s lidmi. Máte už konkrétní představu?

Ano, prošli jsme si jako rodina velmi těžkým a náročným obdobím, kdy moje babička bojovala se zákeřnou nemocí – rakovinou. Otevřel se mi zcela jiný svět, kdy jsem si já jako člověk sáhla na úplné dno. Zasáhlo to nejenom mě, jako pečující osobu, ale také všechny mé blízké. Všichni jsme se museli semknout a táhnout za jeden provaz. I když to bylo to nejnáročnější a nejbolestivější v mém životě, vím že bych to udělala pro babičku vždycky znovu. Pak se velmi zhoršil i zdravotní stav dědečka. Je z něj ležící pacient s péčí 24/7 a já se musela rozhodnout co dál. Dostala jsem v té době mé vysněné místo na úřadu práce, kde bych mohla pomáhat lidem právě v této oblasti. Tuto práci jsem musela odmítnout. Už skoro rok bydlí dědeček s námi a já jsem pečující osoba. Tím, že jsme si vším prošli, mám určité zkušenosti, jak žádat o příspěvek na péči, kde sehnat pomůcky pro ležící pacienty, jaké organizace mohou pomoci, aby se nemobilní pacient nemusel převážet třeba na odběr krve atp. A je toho mnohem více na co pečující člověk kromě péče narazí.  Do budoucna bych se chtěla věnovat pomoci lidem, kteří se stali taky pečujícími osobami, protože sama už vím, jak moc těžké to je. Ještě moc nemám jasný plán, jak to udělám, ale vím jistě že tohle je moje cesta.

Rodina má zjevně pro vás velký význam. Dřív bylo běžné, že několik generací žilo pospolu.

Pro mě je rodina úplně všechno. Pro rodinu jsem schopna udělat opravdu cokoliv a také si jí moc vážím. Ne každý má to štěstí mít rodinu. Jak moje, tak manželova rodina je u nás vždy vítaná pomáháme si navzájem a myslím si, že fungujeme opravdu skvěle. Co se týká soužití více generací jako to máme teď my, tím že máme u nás dědečka, tak bez toho, aniž by manžel ctil stejné hodnoty jako já, by to nešlo. Myslím si ale, že je to velmi poučné i pro naše dvě holčičky. Od malička vidí že se musí pomáhat nemohoucím. Občas je do péče i zapojuji a věřím že jak dospějí budou to cítit stejně jako já a manžel a nebude jim lhostejné, že staří lidé potřebují pomoc.

To je obdivuhodný rodičovský přístup, jak jsou dcery staré a jak se jmenují?

Máme Natálku a Darinku. I když jsme tak úplně neměli v plánu trávit první výročí vztahu v porodnici, tak tomu tak bylo. Prostě jsme to měli vše tak nějak naopak :-) nejdřív děťátko pak svatbu, pak domeček. Ale o to víc si vážím toho, že jsme to s manželem zvládli a že jsme to nikdy nevzdali. Po 5 letech přišla Darinka ta už byla ale plánovaná. Děti jsou pro nás to největší štěstí a naplnění jaké jsme si mohli přát.

Váš manžel jezdí dálkové trasy s kamionem, často jste na všechno sama, to není jednoduché…

Je to velmi náročné. Manžel je doma pouze na víkendy, a to je hodně znát. Přes týden jsem na vše sama. A samozřejmě nám moc chybí. Našli jsme si, ale způsob, jak být spolu, i když každý někde jinde. Několikrát denně si voláme, posíláme fotky všeho, co děláme nebo spolu s dětmi jsme s tatínkem přes videohovor. Pokud má Natálka úkol do školy, kde je potřeba tatínka, volají spolu a vypracují ho přes telefon. Naštěstí doba pokročila, tak to není tak, že bychom o sobě týden nevěděli. Je to ale náročné skrz provozní věci. Přece jen máme dům a já jsem žena a všemu opravdu nerozumím. Naštěstí máme opravdu skvělé sousedy.

Dobrý soused, je základ dobrého soužití, jak vnímáte celkově vesnici, okolí a obyvatele?

V Policích se celkově cítím opravdu šťastná. Máme tady vše, co k životu potřebujeme. Děti tu chodí do školy a školky. Jsem ráda, že je tady vše takové rodinné. Všichni znají všechny. Bydlíme na Výpustě a s našimi sousedy máme svou malou komunitu. Pomáháme si, trávíme spolu čas společně s dětmi a já jsem za to opravdu moc vděčná. Jsme tři rodiny a máme 7 holčiček, takže za pár let to bude na Výpustě jízda... Momentálně mi moje situace neumožňuje více se zapojovat do dění v obci, ale věřím, že časem se také zapojím.

To bude silná ženská generace z Výpusty! Kde, jste poprvé uviděla manžela?

Asi se budu opakovat, ale Police nám byly oběma souzeny... I když ani jeden nepocházíme z Polic, tak jsme se poznali právě v Policích. Můj bratr hrál za Police fotbal a já jsem se na něho šla podívat. Hrál s ním jeden fotbalista, který byl ale úplně jiný než ostatní. Kdo manžela zná tak může potvrdit, že na setkání s ním se nedá zapomenout. A tak i ve mě zanechal velkou stopu. Trvalo sice ještě nějaký čas, než se z nás stal pár, ale poprvé jsem ho viděla v Policích na hřišti.

A to mně zajímá…proč se na setkání s ním nedá zapomenout? Všimla jsem si jeho očí to ano…

Můj manžel je velmi silná osobnost. Je ve znamení Lva a jeho energie je cítit všude kolem. I když se to na první pohled nezdá, tak je strašně hodný a má velké srdce.

Aha, ale ve lví smečce většinou loví lvice…(usmíváte se). Řídíte se v životě intuicí?

Ano. Moje intuice mě ještě nikdy nezklamala. Věřím, že vše se děje právě z nějakého důvodu a má svůj smysl a hlubší význam. Ne vše v životě musí mít logiku. Také si myslím, že vše v životě se děje pro to, aby vás to někam posunulo jako člověka. Takže
i když máte v hlavu v dlaních a nevíte jak dál, tak za nějaký čas vyjde sluníčko a vy pochopíte proč tomu tak mělo být. I když ze začátku vám to vůbec nebude dávat smysl.

Každý nemá schopnost sebereflexe jako vy. Manžel to má také tak?

No, jak bych to řekla…myslím si, že tohle není zrovna jeho silná stránka.

Co vám dává mateřství, jak vychováváte dcery?

Pro mě je role maminky splněný sen. Když mi jako náctileté doktor sdělil, že nebudu moct mít děti zhroutil se mi svět. Nemohla jsem tomu věřit a ptala se proč zrovna já, která je z velké rodiny, a tak moc touží po tom mít děti, je mít nemůže.... Čas běžel
a já jsem držela v ruce svůj první uzlíček největšího štěstí. A vzhledem k tomu, že jsem myslela, že tohle nikdy nezažiju, si toho vážím mnohem víc. Moje děti jsou pro mě všechno. Jsou zdravé a já se snažím být nejlepší maminkou. Samozřejmě dělám mnoho chyb. Mnoho věcí bych udělala jinak. Třeba důslednost – tam mám velké rezervy. Mám hodně starostí a je občas znát že nedotahuju výchovu do konce.

Moniko, vy jste neuvěřitelně skromná a sebekritická. Měla jste nějaké sny nebo přání, které se vám zatím nesplnily, případně splnily?

Mám velký seznam přání v hlavě. Věřím, že co si člověk přeje, to se mu taky děje. Splnil se mi velký sen a tím je mít rodinu. A od toho se odvíjí i vše ostatní. Teď bych si hlavně přála, abych se dokázala postarat o dědečka, jak nejlépe umím. Kdo někdy pečoval o nemohoucího člověka a ještě s dg. Alzheimer tak mi dá za pravdu, jak moc je to vyčerpávající. Někdy si sahám na pomyslné své dno. Snažím se vše sdílet, a to mi pomáhá. Na mé osobní sny a přání není momentálně prostor.

Volila jsem záměrně minulý čas a zápor… Představovala jste si svůj život tak jak právě probíhá?

Popravdě vůbec ne. Vše se tak nějak seběhlo s babiččinou nemocí, pak vážně onemocněla i moje maminka, pak tady zůstal dědeček a já neváhala. Prostě kdyby tam nahoře nevěděli, že to zvládnu nenaložili by mi tolik... Nebudu si hrát na hrdinku a říkat, jak je to vše krásné a zalité sluncem, protože takto není... Péče o nemocného člověka 24/7 je strašně náročná. Už jen to, že nemůžete odpadnout, dovolit si být nemocná, protože je tady někdo kromě dětí, kdo je na vás plně závislý. Nemohu odjet z domu déle než na dvě hodiny. Nemám žádný svůj osobní čas a prostor a celý můj den je harmonogram, kde není konec pracovní doby. Často bohužel na úkor dětí, které musí mít také pochopení a jít domů i když zrovna by si ještě chtěly hrát na hřišti. Ale mám tady svého anděla kamarádku Janu, která je mi neskutečnou oporou. Za ni děkuju každý den.

Neprozradíme, o kterou Janu jde, Jan je v Policích požehnaně… založíme klub. Klamete tělem, vypadáte křehce, ale cítím z vás velkou vnitřní sílu a empatii, jste si své síly vědoma?

Mockrát děkuji za hezká slova. Je fakt, že na začátku této cesty jsem byla o hodně slabší a zranitelnější. Každý den překonávám jiné výzvy a častokrát se musím smát, co mi před měsícem přišlo těžké, protože teď už to má úplně jiný rozměr. Několikrát jsem si fakt sáhla na dno svých fyzických i psychických sil ale vždy jsem našla sílu se zvednout a začít nový den. Takže asi ano, uvědomuji si svou vnitřní sílu. Empatii v sobě rozhodně mám, proto bych chtěla pracovat s lidmi a předávat jim potřebné informace a zkušenosti co jsem na své cestě získala.

Netroufám se zeptat na odpočinek nebo nějakou tvořivost?!

Můj velký koníček je háčkování. Ráda háčkuji pro své holčičky hračky nebo čepice. Velkou výzvou pro mě byla deka pro manžela. Čekal na ni sice asi 4 roky, ale dočkal se. Nemám moc velkou trpělivost, proto mám rozdělané třeba 4 věci najednou, které čekají na dokončení. Po čase se k nim ale vždycky vrátím a najednou to jde lépe, než když jsem s tím praštila. Učím se být trpělivá a s háčkováním to jde fakt dobře.

Říká se, že trpělivost přináší růže…Je něco, co vám v Policích chybí a co by šlo změnit?

Mám stejný názor jako manžel. Chybí mi hlavně tady u nás v ulici značka obytné zóny. Hodně času věnujeme pobytem před domem s dětmi, kde jezdí na kole, bruslích, skáčou panáka a vůbec užívají si své dětství. Bohužel často se tu potýkáme s lidmi, kteří absolutně nerespektují, že jsou v obytné zóně, a že je tu výskyt dětí opravdu velký. Proto bych si přála, aby tady lidé jezdili opatrně, myslím si, že tato značka by tomu mohla pomoct. Ještě rozšíření cesty. To je tady opravdu velký problém. To mi dají jistě za pravdu všichni obyvatelé Výpusty. Zvlášť teď v zimě, když je cesta ještě užší je to hrůza. No a v neposlední řadě taky zrcadla, jak zmiňoval manžel.

Tak třeba s tím něco pan starosta a zastupitelstvo udělají, zrcadel by bylo třeba na více nepřehledných místech a bezpečnost by měla být priorita. Jste ráda obdarovávána nebo raději darujete sama?

Určitě ta druhá možnost. Ráda dělám druhým lidem radost. Ale ony i nehmotné dárky jsou dárky. A já je dostávám každý den v podobě své rodiny a přátel za které jsem moc vděčná. Ona asi i samotná vděčnost je vlastně dar.

 

Víťa

Jak vy sám okomentujete vaše první setkání s manželkou, kdy jste běhal po fotbalovém hřišti?!

Křičela po rozhodčím tak, že si jí nešlo nevšimnout.

To je vtipné, asi se zlobila, že špatně pískal. Komu fandíte a co fotbal v Policích? Byl jste někdy na nějakém světovém utkání?

Na světovém utkání jsem bohužel ještě nebyl. Fandím Baníku Ostrava a navždy budu! Samozřejmě když je čas, rád se na Baníček zajedu podívat. S fotbalem v Policích jsem bohužel musel skončit, protože mám časově velmi náročnou práci, která mi nedovoluje hrát. Pokud by ale někdy potřebovali pomoct rád si přijdu zahrát.

Pocházíte z malé a milé obce Babice, je rozdíl mezi Policemi a Babicemi?

Určitě tam rozdíl je. A to i v počtu obyvatel. Babice jsou více semknuté. V Policích je to hodně rozdělené... Horní konec střed dolní konec. Babice jsou malá vesnice trávil jsem tam celé svoje dětství. Znám tam každý kout. Moc rád se tam vracím.

A jste z velké Babické rodiny?

Z Babic pochází můj otec. Určitě bych neřekl že jsme nějak velká rodina. Mám tam ale spoustu přátel a známých. Ale těch opravdových přátel je poskrovnu. To je úděl mé profese, protože když jsem doma, chci veškerý čas věnovat jen rodině…

Je nějaké místo v katastru, kam rád chodíte, pokud jste doma?

Vzhledem k tomu že jsem pořád ve světě, je pro mě nejkrásnější místo doma s rodinou. Je vlastně jedno, kde jsme hlavně že jsem s nimi.

Auta hrají ve vašem životě asi velkou roli?!

Určitě ano. Vzhledem k tomu že jsem vyučený automechanik a auta mě zajímaly od malička, a i moje profese je o autech tak velkou roli určitě hrají.

Máte náročnou a zodpovědnou práci jako řidič kamionu, baví vás to? Kam nejdál jezdíte a jak vnímáte současný provoz na silnicích?

Povolání řidiče kamionu je velmi jak fyzicky, tak psychicky náročné. Říká se, že jste jednou nohou v kriminále a druhou v rakvi.... Opravdu jak člověk sedne za volant, tak musí přemýšlet nejen za sebe, ale za všechny, co jsou s vámi na cestě. Musíte hodně předvídat a uvědomit si, že nezastavíte hned. Protože při celkové náloži nákladu je moje váha 42 tun. Práce mě opravdu baví a do budoucna bych chtěl v automobilové dopravě zůstat. Můj sen je mít vlastní kamionovou dopravu. A více času trávit doma s rodinou. Teď převážně většinu času trávím v Německu. Ale jezdím i Slovensko, Rakousko, Polsko, Francii. V dnešní době je současný provoz na silnicích obrovský, a hlavně by si lidé měli uvědomit, že když sednou za volant mají se věnovat řízení a ne mobilu... to je co vidím na silnicích opravdu často.

Zřejmě nemáte vůbec čas něco v těch zemích poznat?!

Vzhledem k tomu, že jednotlivými státy jen pracovně projíždím, tak není čas na nějaké výlety a prozkoumávání okolí. Prakticky znám jen všechny dálnice a odpočívadla.

Je to jiné, když sednete do malého auta?

Za ty roky, co jezdím už v tom nevidím rozdíl.

Hrával jste si jako kluk s autíčky nebo s něčím jiným?

My jsme měli štěstí, že jsme vyrůstali v té době,  v jaké jsme vyrůstali. Ke štěstí nám stačilo bláto a klacek. Trávili jsme venku celé dny a domů jsme chodili jen na jídlo. Hlavně u nás ale fungovalo pravidlo nejdřív práce potom zábava.

A co rodinná dovolená…lze to vůbec?

Vzhledem k tomu, že jsem teď veškerý čas věnoval stavbě a dokončování domu, byli jsme naposledy na dovolené v roce 2015 v Turecku. Moc rád bych vzal moje holky na Madeiru nebo na Srí Lanku.

Madeiru chápu, není to tak daleko a je tam vavřínový les, ale proč zrovna Srí Lanku, byl jste tam?

V životě jsem tam nebyl. Byla tam moje sestra a když mi ukazovala fotky a popisovala co tam kde viděla a zažila, tak mě to tak uchvátilo, že to musím vidět taky.

Tak vám přeji ať se to splní. Připadá vám létání bezpečnější než cestování autem?

Určitě mi přijde bezpečnější cesta autem než letadlem i když statistiky mluví jinak.

Když jste dlouho pryč od ženy a dětí, je to náročné i na psychiku a víkendy jsou krátké…

Ano, je to velmi náročné. Bohužel doba je taková, že se člověk musí opravdu snažit a zabezpečit rodinu. O víkendu se snažím rodině věnovat
na maximum a užívat si každou chvíli. Děti rostou před očima a ten týden je opravdu dlouhý. Jsme spolu ale pořád v kontaktu. Voláme si a píšeme, a to hned uteče rychleji.

Máte plány do budoucna?

Moje plány jsou v tom, že bych chtěl být více s rodinou doma. Takže plán vlastní autodopravy je s tím spojený.

Navzdory rozježděné profesi prý rád vaříte?!

Ano, mým velkým koníčkem je vaření. Rád griluji a hostím rodinu a přátele. Nyní je období uzení a na to se moc těším. I když letos moc neochutnám.  Vzhledem k tomu, že jsem před časem prodělal těžkou nemoc, musel jsem stravu změnit a začal jsem jídlo a pohled na život vnímat z jiné strany.

Jak vám ten přechod na jinou formu stravy jde? Tam je nutný větší prostor pro kreativitu v ingrediencích…

Ze začátku to nebylo vůbec jednoduché, ale holt, když člověk musí, tak jde všechno. Teď už mi to vůbec nepřijde divné či složité. Poznal jsem nové suroviny a ingredience, které jsem doposavad nepoužíval, což mi rozšířilo mé obzory. A to jako vášnivý kuchař dokážu ocenit.

Co byste třeba v Policích rád změnil k lepšímu nebo vadí vám něco zásadně?

Určitě bych chtěl, aby se zlepšila bezpečnost na komunikacích. Mám např. na mysli cedule obytné zóny na Výpustě, kde někteří řidiči opravdu nerespektují, že je tady velký pohyb děti na silnici. Dále bych chtěl, aby byly dány zrcadla tam, kde je potřeba. A taky rozšíření cesty k nám na Výpustu. O tom se už zmínila také manželka.

Překvapujete občas svoji ženu něčím hezkým
a neobvyklým?

Vzhledem k tomu, že vím, že moje žena to má opravdu těžké, snažím se jí dělat radost každý den. Ale myslím si, že nejvíc stejně ocení, když jsem ji oporou a řeknu neboj lásko to zvládneme!

Tak schválně – jaké květiny má nejraději?

To vím naprosto přesně – jsou to modré růže.

Bravo, ale v přírodě se modré růže nevyskytují, lidé se naučili je vytvářet ponořením do modrého roztoku, který bílé růže pomalu vstřebávají, je to alchymie a nejsou hned tak k sehnání. V květomluvě znamenají údajně věrnost, obdiv a uznání a modrá je barva, kterou Monika rozhodně potřebuje pro klid a harmonii, děkuji oběma za „modrý“ rozhovor.

Text a foto: Jana Janěková

Datum vložení: 6. 1. 2023 11:29
Datum poslední aktualizace: 6. 1. 2023 11:36
Autor: Renata Vajglová

OBEC

Lidé v naší dědině

Logo

Facebook

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Svátek a výročí

Dnes je 29.3.2024

Svátek má Taťána

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Velký pátek

Zítra má svátek Arnošt

Státní svátky a významné dny na zítřek:

  • Bílá sobota

Odstávky ČEZ

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky