Petr Vajgl

Bydlíš od narození v Policích?

Ano, chodil jsem tady do mateřské školy, ale na základní školu už jsem začal dojíždět do Valašského Meziříčí. Jsem rád, že bydlíme zrovna tady, kde se pořádají různé akce a je tady tak rozsáhlé společenské dění.

Maminka pochází z Polic a tatínek z Choryně, to se nám to točí dokola, zkus vnést orientační systém do vaší rodiny.

Něco takového je těžké systematizovat. Vždyť moje rodina pochází dvě generace zpátky z Kunovic, Branek, Choryně, Polic, a dokonce i z Veselé. No a ta současná? Ta je po celé republice, jedna část i v jižní Africe. Mamčina část rodiny ale pochází z Polic. Uznejte, kdo se v tom má orientovat?

Návštěva příbuzných v Africe, to není na otočku, chtěl by ses tam někdy podívat?

Do Jihoafrické republiky bych se moc rád jednou podíval, neobyčejná minulost i příroda celé země jsou vzrušující. Ovšem ta dálka a délka cesty nejsou zcela příznivé.

Máš o dost mladšího bratra, jaký máte vztah? Jsi pro něho vzorem?

Máme takový ten typický sourozenecký vztah. Děláme si naschvály a zlobíme se, máme se ale rádi. A jestli jsem pro něho vzorem? Snažím se být.

Rodiče jsou ti vzorem?

Určitě ano, také bych se chtěl stát milým, laskavým a chápavým rodičem. Všichni rodiče by měli být vzorem pro své děti a myslím, že mamka a taťka to zvládají na výbornou.

Moc krásně mluvíš o babičce!?

S babičkou máme skvělý vztah, byl jsem její první a na dlouhou dobu jediné vnouče, takže není žádný div, že jsme si k sobě našli cestu. Poslední roky spolu sice nejsme tak často, ale zato si společně strávený čas užíváme na maximum. Babička mi začala plnit můj cestovatelský sen a bere mě na různé výlety i do zahraničí.

Takže spolu máte v plánu tu Afriku?!

To bych neřekl. Jednak babička je z mamčiny části rodiny a příbuzní v Africe z taťkovy a jednak to je dost daleko. Spolu jezdíme maximálně po střední Evropě, ale i tak je pořád hodně krásných míst kde jsme ještě nebyli.

Máš nějakou silnou vzpomínku z konkrétní cesty?

Před snad už více než třemi lety jsme byli na Vánočních trzích ve Vídni. Moje příšerná němčina nebyla dostatečně dobrá ani na jednoduché sjednání obchodu u stánku. Domlouvali jsme se tedy doslova rukama a nohama, bohužel ne příliš úspěšně. Nakonec jsme byli rádi, když nás v zimě zahřál dětský punč, který se nám jako jediný podařilo nakoupit.

Chodils na ZŠ do Valmezu, ovlivnil tě tam někdo z pedagogů?

Chodil jsem na základní školu Žerotínova a jsem za to neskonale vděčný. Za celých devět, jsem nenarazil na učitele, kterého by jeho práce nenaplňovala nebo snad nebavila. Všem záleželo především na našich znalostech, a ne na tom si to odučit a jít domů. Řekl bych tedy, že mě neovlivnil nikdo konkrétní, ale za celkový vliv školy na mě jsem moc rád.

Oblíbený předmět?

Bezesporu dějepis. Rád si hledám informace a dozvídám se nové věci v období od Řecka a Říma po Druhou světovou válku. Dějepis zbožňuju od čtvrté třídy, kdy jsem dostal první knížku o české historii, takže dějiny naší země mám znalostně pokryté celkem dobře.

Studuješ opět ve Valmezu gymnázium, zajímá tě právo a historie, takže jak dál?Rád bych měl práci, která mě bude bavit, naplňovat, a hlavně která bude rozmanitá. Nakonec jsem se rozhodl pro práva, spojují mé zájmy a splňují mé požadavky. Chtěl bych se dostat na Karlovu univerzitu do Prahy, to je můj velký sen.

Plánuješ rád, nebo řešíš vše tak jak to přichází?

Než začnu něco dělat potřebuji mít plán, zkrátka se bez toho neobejdu. Letos jsem řešil, na jakou vysokou školu půjdu a než jsem přišel s dobrým plánem, tak jsem dlouho po nocích googlil fakulty a obory.

Proč tě zatím, jak tvrdíš nejvíc zajímá období Rakousko-Uherska?

Zajímají mne změny v Habsburské monarchii v devatenáctém století. V podstatě celý správní systém, a především demokratizace a liberalizace původně tvrdě absolutistického státu v konstituční monarchii. Je fascinující, jak se lidu dostávalo poprvé v historii svobody.

No, zkusme rozebrat téma svobody člověka z tvého momentálního životního postoje?

Je důležité si uvědomit, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka a není tedy neomezená. Za naprosto podstatné považuji to, aby všichni nehledě na odlišnosti měli stejná práva. Mohli se svobodně rozhodovat o sobě, o tom, koho budou volit, kam pojedou nebo co budou dělat.

Jeden z citátů císaře Františka Josefa I. je pozoruhodný - “ Mým hlavním úkolem je chránit mé národy před jejich politiky“.

Tento výrok je tak trochu nadčasový. Řekl bych totiž, že je to povinnost každé hlavy státu.

Máš na svůj věk obdivuhodný přehled a znalosti, rád posloucháš vážnou hudbu, Bacha, Čajkovského, Vivaldiho, Mozarta…

Vážná hudba není tak vážná, jak by se zdálo! Je plná emocí a energie, skvěle propracovaná tak, aby spolu někdy i více než sto nástrojů a hlasy pěvců byly v dokonalé harmonii. Jenom myšlenka na to, že Mozart má v hlavě celou operu a snaží se jí přenést na papír je šílená. Hudební skladatelé byli opravdoví géniové a já jejich dílo obdivuju.

Zmínil ses o Cecilii Bartoli, což je jedna z nejpozoruhodnějších světových operních pěvkyň, jejíž zpěv hraničí s hlasovou akrobacií a také je vynikající herečka. Chtěl bys ji slyšet živě? Má 14.6. koncert v Dánsku, další tip na výlet s babičkou…

Samozřejmě bych ji chtěl slyšet živě, její technika a talent jsou jedinečné. Počkáme si, ale jestli se náhodou někdy nevyskytne příležitost přeci jen o kousek blíže.

Takže se těšíš až se znovu otevřou divadla a navštívíš operu, balet nebo koncert?

Jistěže. Letos na Vánoce byl v plánu Louskáček, bohužel to nevyšlo. Naštěstí jsem ho stihl na vaše doporučení alespoň v televizi. Touha usednout znovu do hlediště a vychutnat si představení je už teď skoro k nevydržení.

Jsi sova, nebo ranní ptáče?!

Určitě noční sova. Kdo má ráno pořád vstávat?

Čteš hodně?

Čtu poměrně dost, ne ovšem beletrii jako většina lidí, ale naučnou literaturu. Nejraději pak různé diplomové práce publikované přímo univerzitou nebo studie. Když mě zaujme nějaké historické téma, chci se dozvědět co nejvíce a tohle je skvělý zdroj ověřených informací. Dost to souvisí s tím, že jsem noční sova. Zvládnu totiž přečíst i tři práce za noc.

A teď k té literární soutěži, kterou jsi vyhrál.

Literární soutěž pořádá město, vyhlásí témata a rozsah textu. Naše paní profesorka umí spojit příjemné s užitečným, a proto nám na pololetní slohovou práci dá stejné zadání jako je na soutěži. Nejlepší práce potom zašleme do soutěže samotné. Pro mě byla samozřejmě motivací jednička. Nejtěžší je vždy získat námět, ten ke mně přišel při pročítání zpráv v jednu v noci a během hodiny jsem měl vytvořený základní koncept a úvod. Rozhodl jsem se napsat vyprávění na téma Můj příběh z cest, spojených s tím, jak vláda podporovala letošní letní dovolenou v tuzemsku. Nevěděl jsem ani jestli je můj text dost dobrý, ale vždycky se snažím udělat maximum.

Překvapilo tě vítězství?

Překvapilo mě už to, že byl můj text vybrán jako nejlepší ze třídy, to se totiž doposud nestalo. Když pak přišel e-mail o mém umístění a s pozvánkou k vyhlášení byl jsem v šoku. Při vyhlášení jsme zjistili, že my všichni ocenění jsme ze stejné školy, ze stejného ročníku, a dokonce od stejné profesorky. U samotného předávání jsme si stoupli dokonce ve správném pořadí podle umístění a když jsem pak získal pytlík plný kovových mincí o nominální hodnotě 2 222 Kč, myslel jsem opravdu že sním.

Četla jsem tvůj text, máš smysl pro humor i nadhled, trochu mě to připomíná styl Geralda Durrella, znáš ho? Co kariéra spisovatele?!

Nevím, jestli úplně mířím ke kariéře spisovatele, sám bych celou soutěž hodnotil jako řadu neuvěřitelných náhod. Geralda Durella znám, viděl jsem seriál na námět jedné z jeho autobiografických knih, ovšem žádnou jeho knihu jsem bohužel nečetl.

Zkus v noci proložit diplomové práce některou z jeho knih, například - Ptáci, zvířata a moji příbuzní…

Děkuji za tip, určitě si ji přečtu. Dle seriálu soudím, že to bude skvělé zábavné odlehčení.

Pracuješ s fantazií, takže i plánování je pro tebe zábavné?!

Já mám velkou představivost, takže ani samotné plánování pro mě nepředstavuje problém.

Máš oblíbeného spisovatele, nebo nějakou osobnost z oblasti vědy, práva a jiných oborů?

Velkou inspirací jsou mi například Nelson Mandela, který nepřestával bojovat za práva své národnosti nebo Barack Obama, který byl prezidentem v době velké recese a stejně po sobě funkci zanechal ve velmi dobrém stavu, nemluvě o jeho zdravotnických balíčcích, to je pro nás možná úsměvné, ale můžeme být rádi, že žijeme ve státě s takovým zdravotnictvím.

Oba jsou propojeni s Afrikou a politika Jihoafrické republiky má velmi složitou historii…

Jihoafrická republika má komplikovanou minulost i současnost. Je to mnoho národnostní stát a jsou tam velké sociálně-ekonomické rozdíly mezi jednotlivými oblastmi země, to nikdy není dobré. Nelsonu Mandelovi se povedlo vybojovat rovnost, tam ale práce tamních politiků nekončí.

Chodíš zpívat do sboru, co ti to dává a jaký máte repertoár?

Máme skvělou paní sbormistryni, která se nezalekne ani před opravdu složitými vokálními kousky. Náš repertoár je opravdu velmi pestrý, od afrických lidových písní, přes duchovní, spirituály, historickou až po populární hudbu. Když pominu samotnou radost ze zpěvu, tak nás to učí skupinové spolupráci a je to skvělý způsob, jak trávit čas s přáteli.

Na čem ti v tvých stávajících šestnácti letech záleží a čeho si vážíš?

Neskutečně si vážím toho, že žijeme ve svobodné demokratické a vyspělé zemi. Mnoho lidí si neuvědomuje, jaké máme štěstí a vidí jenom to, že někde jinde je líp. Věřte ale tomu, že těch horších variant je mnohem více a jsou opravdu hrozné.

Zajímalo by mně, kolik času „prosedíš“ u počítače a jak relaxuješ?

Ten počet hodin je teď navýšen o distanční výuku, ale i tak se za něj stydím. Celkově je to i něco přes osm hodin, bez on-line školy by to byla by to polovina, což je i tak opravdu šílené číslo. Relaxuju u seriálů, při pečení nebo povídání si s kamarádkama.

A to je vtipné, máš jen kamarádky? Povídáte si online, nebo osobně?!

Nevidím na tom nic vtipného, moje kamarádky jsou úžasné a skvěle se nimi povídá. Nejraději se s nimi setkávám osobně, ale v dnešní době to nejde jinak než on-line.

Co příroda okolo nás?

Popravdě do přírody nechodím moc často, raději volím čaj a pohodlí domova, ale samozřejmě jako správný rodák tady znám kdeco.

Něco na závěr?!

Všem bych chtěl moc popřát krásný nový rok, který bude snad lepší než 2020.