Rudolf Zachrdla a Květa Soušková

1. Když se řekne Police - co to pro vás znamená?

Rudolf: Kus mého mládí /1951-1960/ krásné období aktivity ve všech směrech a v současnosti srdeční záležitost v souvislosti s Květou. Jinak bydlím v Perné.

Květa: Školka, škola, minulost i současnost. Krásné dětství a dobří rodiče. Vzpomínka na hodné paní učitelky a všechny děti o které jsem se starala a vozila v kočárku. A seznámení s Rudolfem.

2. Co Vaši rodiče a Police?

Rudolf: Otec byl četníkem, ještě za první republiky a maminka učitelka, posléze ředitelka tady ve škole, což bylo motivací stěhování do Polic. Učila i Květu.  Naše rodina je kantorská, ale já jsem se chtěl této deformaci vyhnout.

Květa: Po otci starousedlíci Sobkovi. Co vím tři generace. A Rudolfova maminka jako učitelka byla přísná, ale měli jsme ji rádi.

3. Kde a co jste studovali a jaká byla vaše profesní cesta?

Rudolf: Byl jsem vším a vším jsem byl rád. Od gymnasia, obchodní akademie přes zemědělské učiliště obor chovatel a práci s kravami, různá doba a různé profese. Od každého něco. Pracoval jsem hodně s dětmi jako vedoucí v různých organizacích. A posléze se seniory. Dělal jsem vedoucího i Květě v Policích, přece jen je mladší….

Květa: Od malička jsem chtěla být učitelkou v mateřské školce. Takže SPŠ Kroměříž a poté praxe už od 17 let. Do Polic jsem nastoupila původně na zástup i když jsem nechtěla a už zůstala. Tenkrát bylo ve třídě třeba i 35 dětí. A byla jsem na ně sama, přitom musela topit a vykonávat další věci.

4. Sdílíte názor, že kultura jako pojem je důležitá pro každého, i když si myslí, že ne?!

Rudolf: Ano, například četba knih je důležitá. Máme různé druhy kultur a kulturní člověk v pravém slova smyslu, je slušný a myslící člověk. Také by měla být „ politická kultura“, ale to je na dlouhou debatu.

Květa: Čtu celý život, cokoliv, ale nejvíc historické romány. A souhlasím s Rudolfem.

5. Jste stále oba velmi aktivní, preferujete některou z aktivit?

Rudolf: Kdysi jsme s Květou protančili hodně nocí, to už nejde, tělo má své limity. Mám včely, maličký vinohrad, množím rostliny - dělám radost lidem tím, že jim nutím květiny /haha/. Ke včelám mě přivedl bývalý tchán, dal mě 4 včelstva ani se neptal. Nejsem tedy včelař - mám včely. A ony mě tolerují.

Květa: Ráda zpívám, chodím léta do ženského pěveckého sboru Hedvika ve Valmezu a stále do Sokola. S Rudolfem máme společnou lásku k práci s lidmi, rádi cestujeme. Navštěvujeme operu především v Ostravě.

6. Co vám nejvíc vadí na dnešní společnosti?!

Oba: Postrádáme nějaký řád, systém a rodinu jako základ výchovy. To i ve školství.

Rudolf: Vadí mě světelný smog, nejsou vidět hvězdy!

7. Vypadáte oba jako optimisté - jste? Co je pilířem vašeho přátelství, že vydrželo tak dlouho?

Ob:  Ano jsme. Tolerance, důvěra láska! Oba jsme prošli různými obdobími, manželstvími dobrými i nevydařenými, nelehkými zkušenostmi a osud nás na čas rozdělil a pak zase dal dohromady. Já tvrdím, že jsem uhnal Květu, já tvrdím, že jsem uhnala Rudolf…vyberte si. Rudolf mě po letech objevil na zahradě mateřské školky ve Valmezu a tak nás osud zase spojil. Prostě se máme rádi.

8. Máte nějaké krédo a nějaké nesplněné přání? Co vám dělá radost?

Rudolf: Radost mě dělá Květa! /když nezlobí…/ Jsou věci, které neznáme a pak ty poznatelné. Beru vše v životě jak to přichází. A být dobrým rodičem a člověkem. A chci ještě někdy do Tater!

Květa: Aby byla vnoučata zdravá a dařilo se jim. Chybí mě moc práce s dětmi. A do Tater s Rudolfem určitě pojedeme!