Tomáš Navrátil

Jste Poličák? Narodil jste se tady?

Ano, jsem Poličák a celý život tu žiji. Teda kromě šesti let, kdy jsem studoval a pak pracoval v Praze.

Rodiče pocházejí odsud?

Matka je z Polic (Šnajdrovi) a Taťka z Loučky (Navrátilovi). Taťka se tu přistěhoval. K původnímu domu přistavili další jednotku, kde teď žijeme. Náš dům je dvou generační.

Takže jste dětství prožil tady…

Ano prožil. S kamarády jsme chodili často ven jen tak do přírody nebo na kolo, protože televize nás nebavila a internet ještě nebyl rozšířený.

Proč jste se rozhodl žít nadále tady, když jste studoval v Praze?

To je docela náhoda. Z Prahy jsem se tady odstěhoval za svou, teď již bývalou přítelkyní. Našel jsem stabilní práci v Rožnově, kde jsem pak potkal moji ženu. Odstěhovat se zpět bylo docela rychlé rozhodnutí, kterého v žádném případě nelituji,
i když mám Prahu pořád rád.

Preferujete tedy klidnější život na vesnici před městem?

Vesnici i město mám stejně rád. Na vesnici je klid a bezpečno, což ocením jako otec dvou dětí, ale ve městě je „více“ možností – vše je při ruce. Vím, že bych dokázal s rodinou žít i ve městě.

Jakou máte profesi a co přesně jste studoval?

Jsem programátor/analytik. Navrhuji a vytvářím (implementuji) počítačové programy. Studoval jsem průmyslovku v Rožnově, v Praze na ČVUT bakaláře a inženýrské studium jsem si dodělal na VUT v Ostravě na dálku. Hned od průmyslovky jsem studoval počítačové systémy. Na vysokých školách jsem se již specializoval na návrh a implementaci počítačových systémů. Momentálně pracuji v Rožnově pod Radhoštěm ve firmě ON Semiconductor. Pracuji tam od té doby, kdy jsem se tu odstěhoval zpět z Prahy. Firma se zabývá výrobou čipů, které se pak používají
v elektronických zařízeních (mobily, rádia, televize, auta, medicínské zařízení). Moje práce je návrh a implementace datových toků mezi počítačovými systémy, které firma používá. Mám k dispozici malý tým lidí, se kterými pracuji na firemních projektech.

To zní velmi složitě…ale zjevně vás ta práce baví…kolik hodin denně prosedíte u počítače a jak relaxujete?

U počítače prosedím 8 hodin denně – standartní pracovní doba. Někdy i více pokud se nějaký projekt blíží dokončení. Po práci chodíme s dětmi ven na procházky nebo se ženou sportovat (kolo, běh, turistika). Na relax je čas až večer u televize…

Máte analytické myšlení i v životě? Plánujete? Nebo řešíte vše, jak to přichází?

Analyticky myslím i v životě. Většinou máme vše dopodrobna naplánováno. Nicméně, dokážu se poprat i s náhlou změnou, když přijde něco nečekaného.

Vaší vášní je jízda na kole. Máte raději terén, nebo cyklostezky?

Raději mám terén a taky lesní cyklostezky kde je klid. Místní lesy od Valmezu po Hostýn znám docela dobře. Jezdím tam skoro pokaždé když jedu na projížďku.

Máte citový vztah k Hostýnským vrchům a k horám jako takovým, je to tak?

Ano, je to tak. Hostýnské vrchy znám od mala, kdy jsme s taťkou jezdili na běžecké lyže. Potom jsem tam hlavně jezdil na kole a dnes si rád i zajedu autobusem na Hostýn a odtud pěšky domů. Mají svoje kouzlo. Jinak mám docela rád i Jeseníky, Beskydy a Malou Fatru. Pravidelně tam jezdíme na pěší turistiku.

Patříte k mladé generaci, jak vidíte budoucnost naší vesnice, případně celé naší „krajiny“?!

Začínám si všímat, že bydlení na vesnici je v poslední době docela populární. Vidím to zejména ve svém oboru, kdy se kolegové programátoři stěhují z měst do vesnic za klidem a rodinou pohodou. Naší vesnici mám rád. Je tu klid, kultura a děti tu mají kamarády i zábavu. Tak mi to vyhovuje. Nemám důvod se stěhovat jinde.

Jak se vlastně říká té části Polic, kde bydlíte? A jste tam spokojení?

Části Polic, kde bydlím se říká Dolní Konec. Bydlíme na samém okraji vesnice. Za naším domem je jen louka, koleje a máme pěkný výhled na lesy a kopce v okolí – je to velmi uklidňující výhled.

No, ale dole ta nepřehledná zatáčka bez značeného přechodu s rychle jedoucími auty!?

Ta je opravdu nebezpečná. Je to sice kousek od křižovatky do Polic po křižovatku na Kozaru, ale bojím se tam pokaždé když tam jdu. Hlavně odpoledne po čtvrté hodině tam jezdí auta opravdu rychle. Chodíme tam celkem často i s dětmi na procházku do lesa, několikrát týdně.

Cestujete?  Potkal jste svoji ženu na cestách, či v naší krajině?

Když zrovna není pandemie tak se snažíme s rodinou cestovat hlavně za poznáním a taky mě firma někdy pošle na služební cestu. Manželka je z Filipín a potkal jsem ji na služební cestě právě do Filipín. Tehdy jsme pracovali ve stejném týmu, takže jsme se už dlouho znali. No a když ona přijela za několik let na služební cestu do České republiky, tak jsem již neváhal a požádal ji o ruku. Do Filipín se snažíme cestovat každý druhý rok na Vánoce. Žila v samém srdci jejich hlavního města Manily, která má 14 miliónu obyvatel. Byl to pro ni šok, když se odstěhovala do malé vesnice v České republice. Najednou bylo všude ticho. Na tuto pohodu si zvykla velmi rychle.

Z Manily do Polic, to je jako kvantový skok-kolik máte dětí?

Máme dvě děti. Pepíka (6) a Sofinku (3).

Vaše žena je také programátorka?

Pracuje ve stejné firmě jako já i když už ne ve stejném týmu. Práci máme velmi podobnou.

Jak vaši práci vnímají děti? Co Pepík a počítač?!

Děti zpočátku nechápaly, proč si s nimi nehrajeme a raději děláme něco na počítači. Později ale pochopily, že je to práce, a že to musíme dělat. Teď si dokáží hrát přes den samy, zatímco my pracujeme. Pepík chce být programátor jako já. Počítač ale ještě neumí moc ovládat.

Kdo u vás vaří? A co máte nejraději vy? Respektive co se jí na Filipínách?

Vaří žena. Pokud nemá zrovna čas, tak taky dokážu něco uvařit. Ale nic složitého. Dokážu sníst skoro všechno. Nejraději mám asi domácí hamburgery. Ty si dokážu připravit sám. Na Filipínách se jí hlavně rýže, opravdu hodně. K rýži jsou různá masa jako tady, ale s exotickýma omáčkama např. z manga, papáji, potom různé druhy většinou nepálivého koření. Tamní jídlo mi docela chutná.

A co vás ještě v životě uspokojuje a baví, kromě vaší práce?

Baví mě cestovat a poznávat. Teď v pandemii není moc příležitostí, ale to přijde. Potom mám rád dobré filmy a seriály. Sleduji hodně Netflix a podobné služby.

Říkal jste, že málo mluvíte, ale povídá se s vámi docela hezky…takže?!

Asi mi chvíli trvá, než se rozmluvím. To pak dokážu mluvit dlouho.

Povídáte si se ženou hodně? A když tak jakým jazykem?

Většinou spolu mluvíme anglicko-česky. Já na ni anglicky a ona na mě česky. Oba se tak procvičujeme. Jinak spolu dokážeme diskutovat v angličtině dlouho, o práci, dětech, životě. S dětmi mluvíme oběma jazyky. Já na ně mluvím česky a žena anglicky. Filipínský jazyk do toho zatím nemícháme, ať nejsou zmatené.

Jak bylo ve Znojmě, kde jste byli na krátké dovolené? A jak trávíte většinou dovolenou?

Znojmo je pěkné město. Má pěknou historickou část, dobré jídlo a pití a lidé jsou tam příjemní. Za ty tři dny jsme prošli všechna důležitá místa v historické části, navštívili Národní Park Podyjí a dětský zábavní part Excalibur u Rakouských hranic. Dovolenou trávíme poznáváním okolí místa, kde bydlíme. Vybíráme většinou pěkná města v jejichž okolí je příroda a místa, které ocení i děti. Na relax je většinou čas až večer, pokud nejsme unaveni.

Bydlíte v jednom domě s rodiči, předpokládám dobré vztahy a rozdělenou práci…

Vztahy s rodiči máme dobré. Moc mě nebaví starat se o zahradu, pole, záhonky, ale jednou to na mě přijde…

Něco intuitivního na závěr….

Nic mě nenapadá… 😊

Tak jinak – kdybyste žil v jiném čase bez počítačů
a technologií – čím byste byl?

To je docela těžké zodpovědět. Ajťákem jsem chtěl být od doby, kdy jsem začal přemýšlet o tom čím bych chtěl být. Pravděpodobně by to byl nějaký ekonomický nebo matematický obor. Oba předměty mě ve školách bavily. Pokud by to mělo být mimo matematiku, tak bych volil strojvedoucího. Vlaky mě vždycky bavily.

Haha – tak nic, myslela jsem dobu, kdy neexistovaly žádné technologie ani vlaky… Každopádně děkuji za milé setkání i s Vaší ženou i dětmi, intuitivně vnímám, že jste udělal moc dobře, když jste neváhal a požádal ji včas o ruku…